Pokroky v magií vzduchu

Vstala jsem jako vždy první. Protáhla jsem se a pomalím krokem jsem se vydala k jezeru. Sluneční vlk se ještě skrýval za obzorem. Pofukoval jemný větřík. Přidala jsem do klusu, ať jsem u jezera co nejdřív. Nebylo to moc daleko. Během chvilky jsme doběhla na místo. Došla jsem až k vodě. Vítr tu byl mnohem silnější než v lese, kde narážel do stromů. Sklonila jsem hlavu, abych se napila. Voda byla čirá a ještě chladná. Posadila jsem se na vlhké kameny na břehu jezera. Mezitím se mezi skálami na protější straně vody začaly prodirat první sluneční paprsky. Byl to čárovný pohled. Zavřela jsem oči a nechala se ovývat větrem. Nebylo to tak zase dávno co jsem zkoušela ovládat svoji magií. Snažila jsem se to učit postupně, ale nikdy mi to moc nešlo. Vítr pomalu začal měnit směr. Cítila jsem to. Byl to zvláštní pocit. Ze soustředění mě vytrhlo náhle plácnutí ryby o vodu. Leknutim jsem tevřela oči. Vítr se vrátil do původního směru. „Zkusím aspoň vytvořit malý vir." Znovu jsem zavřela oči. Soustředila jsem se, ale nic se nedělo. Naštvaně jsem je otevřela. „Ještě jednou." řekla jsem si sama pro sebe. Jsem dost netrpělivá. Zavřela jsem oči. Celou svou mysl jsem soustředila na vytvoření vzdušného víru. Otevřela jsem oči. Vítr se začal točit do kolečka. Měnil dokonce i barvu. Byl o něco hustší a šedši, řekla bych, že byl až skoro modrofialový. Nejdřív vznikl malý vír o průměru pěti centimetrů. Během chvilky však vyrostl o dalších třicet. „Hirko, kde jsi!" vyrušil mě Rimeho hlas. Vír zmizel stejně tak rychle, jako vznikl. Posmutněle jsem vstala a otřepala jsem se. „Tady jsem." zavolala jsme na něj. Vynořil se z houští. „Hirko, musíme jít na lov. Už nemáme nic v zásobách." usmál se. „Vím, chtěla jsem jen udělat další pokrok v magií." oplatila jsem mu úsměv. Společně jsme se vydali do stínu lesa.

Hirko, tentokrát jen 200 darwenů kvůli občasným chybkám - viz pomalím a také úplným zbytečnostem, jako je třeba vir místo vír, šedši místo šedší a podobně. Dávej si na to pozor, zbytečně ti to strhává darweny.