Zpátky mezi živými

Rimeho pohled:

„Hirko!" zařval jsem na tebe z dálky. Ležela jsi tam na zemi a škubala sebou. Byl na tebe děsivý pohled. Zaťal jsem zuby, teď nesmím podlehnout svým citum. Vyběhl jsem ještě rychleji. Kirck s Lady a ostatními už bojovaly s medvědem. Doběhl jsem k tobě. „Hirko..." zašeptal jsem. „Hirko...". Tvé tělo sebou přestalo škubat a pokoušet se o nádech. Z tvých oči se pomalu vytracel život. Nedokázal jsem už déle udržet své city na uzdě a na zem dopadla slza smutku. Přiložil jsem čelo k tvému  kožichu. „Rime, mohl bys mě k ní prosímtě pustit?" ozvala se ze zadu Quantima. Uhl jsem na bok a dohlížel jsem na tebe, když jsi ležela na zemi v bezvědomí. Kéž by jsi věděla, že už mi teď chybíš. Quantima ti dala na hruď zvláštní kámen, ani nevím, že ho má. Hodně se podobal otcovu kamení magie, který mu propůjčoval obrovskou moc, a proto byl také zvolen Alfou. Ale to sem nepatří. Teď jsi důležitá ty Hirko a tvůj život. Quantima mumlala jakási zvláštní slova a skládala kolem tebe nějaké byliny, když se náhle kámen rozzářil jemně fialovou barvou. Magické paprsky světla omotaly tvé tělo a po chvilce se zase stáhly zpět do kamene, který pohasl. „Brzy se uzdraví, jen musí zůstat pár dní v klidu." usmála se na mě léčitelka. Poděkoval jsem ji. Tvůj hrudník se zvedal a zase klesal, dýchala jsi. Celé mé tělo zalil pocit radosti a lásky k tobě.

...

Uložil jsem tě na jelení kožešinu, aby jsi byla v teple. A i když jsi dýchala, připadala jsi mi stále mrtvá. Žádný pohyb, žádné slovo ani kňuknutí. Nic. Donesl jsem Cali jídlo a lehl si vedle tebe. Raily už od nás odešla, takže se tu teď Cali občas nudívala. A navíc teď bez tebe tu bude naprosto hrobové ticho. Brzy se setmělo a já usl únavou.

Ráno jsem se probral po tvém boku, nic se nezměnilo, stále jsi byla jako socha. S Cali jsme společně vyrazili na lov. Škoda, že jsi nebyla s námi. Cali chytila svého prvního bažanta. Jsem na ni hrdý. Nevím jak ty, ale přemýšlel jsem o naších vlčatech, jaká by byla... Uběhl další den a ty stále spíš. Quantima říká, že tomu mám dát čas, ať se pořádně prospíš a odpočineš si, ale mě to trápí. Pořád sníš a ne a ne se probudit. Sklonil jsem se a jemně ti olízl čumák, pak jsem přitiskl s vé čelo k tvému a utápěl jsem se v radostných vzpomínkách na tvůj úsměv, na tvoje šťastné oči, byla jsi krásná... Náhle jsem zbystřil. Něco se pohlo. Zvedl jsem hlavu, abych se podíval co to bylo. Vše bylo normální až na tebe. Tvé uši se napřímily do předu a ocas jsis smotala okolo těla. Konečně jsem zahlédl tvé oči. Jasné jako hvězdy. Tvůj úsměv i ty tvé špičáky mi chyběly. Chtěla jses zvednout, ale byla jsi moc slabá a tak jsem si k tobě sedl já. Hirko, byla jsi zpátky! Zanedlouho se knam přítulila i Cali a nechyběli ani Kuro a Stephen. Vše se zdálo, že se vrátilo do svých starých kolejí.

410D