Ledové překvapení 1/2

Na našem území vládla zima. Sníh se valil z hor do údolí, a když slunce trochu zahřálo a sníh roztal, mráz ho rychle nahradil, a tak ze sněhem pokrytých cestiček vznikala ledová kluziště. Zimní období mělo ale na svědomí i horší věci jak led. S úbytkem kořisti přibývalo velkých šelem i starosti. Na lovech jsem musela být obezřetná a mrštná.

Naštěstí jdu dnes s Rimem koupit brnění, abych dál mohla chodit na hlídky, které jsou potřeba. Ráno jsem si přispala. Stávala jsem teprve s posledním slunečním paprskem, který vycházel z poza hor. Ze spíže jsem vytáhla zbytek srny, kterou se mi podařilo nedávno ulovit, ale nebyla nic moc, naservírovala jsem ji vlčatum ať se pořádně najedí. Sama jsem s Rimem zůstala o hladu, obou nám to dělalo starosti. Když se vlčata najedla, nechala jsem je doma pod dohledem Kura, který je měl na starost. Je pravda, že jsem se víc bála o Cali než o Raily. Přece jen Raily je už dospělá a dokáže se o sebe postarat.

Od tržiště nás dělily už jen močály. Přeběhli jsme je jako nic a s Rimem jsme vstanuli před krámkem Evelinne. „Ahoj Gamo." pozdravila mě s úsměvem na tváři. „Ahoj Evelinne. Potřebovala bych háky na drápy i na špičáky, helmu a brnění na záda." vvychrlila jsem ze sebe hromadu slov. „Dobře, pojď si to tady vyzkoušet, jestli to nebudeš potřebovat utáhnout nebo nějak poupravit." pozvala mě dál. Rime jen nervózně pošlapoval z místa na místo venku. Vešla jsem do mistnustky. Evelinne na mě hned začala nasazovat brnění a různě ho utahovat nebo povolovat, tak aby mi padlo. Brzy jsem měla celou výbavu porovnanou. „Tak Hirko, pokud se nepletu bude to 5000 bez helmy, jak jsi chtěla." už jsem chtěla souhlasit, když mě Rimeho hlas přerušil. „Evelinn, prosím tě přičti tam 800 darwenu i za talisman." usmál se na mě. „Aspoň se o tebe nebudu tolik bát." vtiskl mi pusu na čelo. Trochu jsem se začervenala, ale měl pravdu, už jednou mě málem zabil medvěd. Musí o mě mít velký strach, když se teď v okolí potuluje tolik šelem. „Takže to bude 5800 darwenu." vyrušil mě Evelinnin hlas. „Na." podala jsem ji kameny. „Měj se Gamo." rozloučila se. „Ty také Evelinn a šťastný lov." oplatila jsem ji zářivý úsměv a vydali jsme se na cestu domu.

U jeskyně jsme byli dřív, než bys stihl říct švec. Cali nás hned vesele přivítala. Chvily jsme si hrály, ale pak nás přepadl hlad. Jídlo nám v zásobách ubývalo, a tak jsem se sama vydala na odpolední lov. Kuro mi dělal vzdušnou podporu. Byl něco jako můj dalekohled, viděl vše zvýšky a dohléd dál než já přes stromy na zemi. Lehkým klusem jsem si to mířila mezi větvemi za Kurem, který zřejmě zahlédl kořist. Pod jedním smrkem předemnou jsme si všimla tří sněhobílých králíčků. Přikrčila jsem se. Tiše jsem se přesunula do výhodné pozice. Nesmí mi utéct. Ne teď když všude vládne hlad. On je to vlastně zázrak narazit na takové ušáky.

Jedna... Dva... Tř... Nestihla jsem ani dopočítat, když na jednoho z králíků vyskočil velký vlk. Měl bílo-šedý kožich. Jeho tělo bylo vychrtle na kost, ale přesto překypoval energii. Na nic jsem nečekala a skočila po druhém králíkovy, který běžel mým směrem. Tím jsem samozřejmě upoutala pozornost cizince, ale nechci tu bloudit další hodiny za kořistí. Když jsem konečně zadávila svou kořist přenesla jsem pohled na zirajícího vlka. „Kdo jsi." spražila jsem ho pohledem, ale on ze mně nezpustil oči. Bylo to až nepříjemné jak si mě prohlížel od hlavy až k patě a tvář se mu měnila ze zmateného výrazu na radostný úsměv. „Tak mě Valwak vyslyšel." výdech vděčně. „Hirko, m-my jsme si mysleli, že jsi m-mrtvá." skočil na mě s úsměvem. Nemohla jsem si ho za boha vybavit a už vůbec jsem nechápala od kud mě může znát. „Hele, promiň, ale vůbec si na tebe nevzpomínám." setřásla jsem ho ze sebe. „Oh, tak." odmlčel se chápavě. „Jmenuju se Rick a jsem tvůj mladší bratr." při těch slovech mi hlavou bleskla svalnata úsměvava postava mého nejmladšího sourozence, jak jsem si ho pamatovala, ale brzo to bude rok, co jsem je neviděla. „Pane bože, Ricku!" tentokrát jsem Ricka povalila já. „Co tady děláš a jak to vypadáš?" snažila jsem se zjistit vše, co mi uteklo. „Nechci to řešit tady." nervózně se rozhlédl okolo sebe. Jasně nebyl ve své kůži. Něčeho se bál a já se rozhodla zjistit čeho. „Pojď zavedu tě k mé jeskyni." pokývla jsem hlavou a popadla mrtvého králíka do tlami. Rick mě napodobil a vydal se za mnou.

...

560D

Děkuju Wolfy