Náše svátky Murienne

Každým dnem se mi zdálo, že zima ustopovala dál a dál na sever zpět k samotnému království ledu. Neustále změny teplot zpusobovaly oblevy a tak jsem jednou měla promáčený kožich a podruhé jsem nemohla pomalu ani stát na ledě. Připadalo mi to dost komické. Hlavně teda mému bratrovi a Rimemu. Ale s nadcházejícím jarem byl čas vyřešit důležité události jako je lov sobu a zahájení oslav Genevaive. Mě a Rimeho trápil ještě jeden svátek a to svátek Murienne, který jsme posunuly z důvodu nedostatku kořisti. Byla jsem ráda, že si nadcházející události užije i Rick, který k nám náhodou zabloudil.

Je pravda, že poslední dobou jsem byla pořád v myšlenkách a až na denní rutinu jsem byla naprosto vypnutá. „Hirko! Tady Země!" šťouchl do mě Rick. „A... Ano?" rozhlédla jsem se nechápavě kolem sebe, když jsem se konečně vymanila ze všech myšlenek a situaci, které tížily mé svědomí. „Děje se něco Ricku?" na tváři se mi objevil nechápavý výraz. „Jen jsem se tě ptal, kdy zase jdete s Lady na hlídku?" trpělivě zopakoval svou otázku. „Jo, tak... Asi brzy." odmlčela jsem se. „Proč, se mě na to vlastně ptáš?" zaujatě jsem napřímila uši, jenže Rick mi na to odpověděl jen zaraženým výrazem. „Měla by jsi zase začít žít sestřičko." zakroutil nad mým chováním nechápavě hlavou. „Víš co, pust z hlavy vše, co se za posledních pár týdnů stalo. Nepřemýšlej nad zrádcem naší smečky ani nad tím, proč Håwkas přiletěla tak pozdě. Prostě na to zapomeň a zkus se věnovat trochu Rimemu a Cali." konejšivě mě objal.

Má pravdu, měla bych se zase víc soustředit na rodinu a na smečku. Navíc bych asi měla napsat i další díl kroniky a to hlavně o Jessiném povýšení na Betu plus nějaké ty novinky ve smečce. „Děkuju bráško." jemně jsem ho olízla po tváři a vydala jsem se hledat Rimeho. Je třeba si promluvit...

/:Rime

Hirka se poslední dny všech stranila. Možná na ni dolehla celá ta situace s jejími rodiči a celkový stres z nadcházejících situaci. Je mi ji na jednu stranu celkem líto, ale nadruhou stranu mě to štve. Mám pocit jako by náš vztah Rick rozdělil, protože před jeho příchodem vzkvétal. Už ani nevím jestli mám na Ricka žárlit nebo ne. Je to sice její bratr, ale ona už mluví pouze s ním a mě se vyhýbá. Jsem rád, že jsme spolu na chvíli prožili klidný svátek Armastus.

„Rime!" vytrhl mě Hirčin hlas z myšlenek. „Všude jsem tě hledala Rime." zářivé se na mě usmála a já ji úsměv opětoval. Byla krásnější než kdy jindy. Bílý kožich se ji lehce pohupoval ve větru a v očích ji zářila jiskra, kterou jsem nějakou dobu neviděl. „Děje se něco Hirko?" optala jsem se ji. „Rime, strašně moc mě to mrzí..." sklonila hlavu a já jen nechápavě přihlížel jejímu chování. „Nechápu, za co se mi omlouváš?" naklonil jsem hlavu na bok, jak to dělává Kuro, abych ji alespoň trochu viděl do tváře. „Posledních pár solaru jsem se s tebou přestala bavit a vyhýbal jsem se ti." litostným hlasem se tiše omluvila a mě docvaklo o co jde. „Za to se přece omlouvat nemusíš." opřel jsem svoji hlavu o tu jeji a pokračoval dál. „Chápu, že jsi nebyla schopna myslet pozitivně jako předtím, a že jsi se bavila s Rickem mi taky nevadí. Kdo řekl, že život je procházka růžovým sadem? Smrt je neodmyslitelnou součástí našich životů ať chceme nebo ne." pousmál jsem se. Chvily jsem si připadal jako nějaká sbírka rad. Vlastně ani sám nevím jak jsem k tomu došel, ale zabralo to. Hirka zvedla hlavu a se zářivým úsměvem a slzami v očích se ke mně přitiskla. „Dě-děkuju Ri-me." zašeptala mezi vzlyky. Pevně jsem ji sevřel. Věděl jsem, že bez Hirky bych nemohl žít, i když občas není ve své kůži, ale od toho jsem tu já, abych ji rozveselil. „Děkuju." zašeptala ještě jednou do mého kožichu.

...

/:Hirka

Skoro celé odpoledne jsme strávila v Rimeho objetí. Cítila jsem se tak šťastná jako nikdy předtím, ale byl čas se vrátit domů za samotnou Cali, která jistě skotačí s našími zvířecími společníky někde na kraji lesa. Bok po boku jsme s Rimem klusali mezi stromy. „Hirko, Rime!" ozval se kousek od nás známí hlas, který nás donutil se zastavit. „Ano Wolfy?" zareagovala jsem pohotově na její volání. „Chtěla jsem se jen zeptat, kdy budu moct vyhlásit ty svátky Murienne, o kterých jsme se bavili asi před jednou lunou a které se posunuli kvůli nedostatečným podmínkám?" přejela nás Wolfy zvědavým pohledem. Rime se na mě zářivě usmál „Myslím si, že by to bylo fajn už teď?" mrkl na mě a já se na jeho chování jen radostně uchychtla. „Souhlasím s Rimem, bylo by to super už teď." pronesla jsem taktéž se zářivým úsměvem, který odhaloval mé bílé špičky. „Blahopřeju vám" vypískla radostně Wolfy. „Svátky Murienne mohou započít!". Jsem ráda, že se můžu s Wolfy bavit jako s kamarádkou bez výčitek z toho, že je mou Alfou. Radostně jsem ji objala. „Díky Wolfy." „Není zač Hirko a užijte si ty tři solary s Rimem.". Rozloučili jsme se a vydali jsme se každý svou cestou. Já s Rimem zpět k jeskyni a Wolfy ke své práci.