Setkání s žárlivostí

,,To není tak marné.“ Pousmál se Arco, když jsem mu vyložila svůj plán.
,,Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nedáváš Wolfy příliš možností, jak se ti v tomto ohledu vzepřít.“ Doplnil bílý vlček a souhlasně pokýval hlavou. Já byla ráda, že je na mé straně. Sama bych se do něčeho takového samozřejmě nepustila. Teď už mi přišlo naprosto hloupé, jak se ještě ráno zdráhala mu o tom cokoliv říct.
,,Jdeš tedy do toho se mnou?“ chtěla jsem se ještě pojistit.
,,Samozřejmě, však jsem to také slíbil. Jaký je první krok?“ zajímal se Arco. Já ani na chvíli nezaváhala, věděla jsem, co je potřeba udělat.
,,Nejprve bychom měli navštívit Gamu smečky. Ona vlastní kroniku, kde se všechno píše.“ Řekla jsem s jistotou v hlase a on přikývl.
,,Píše se tam vše, včetně zákonů Ambodie, že ano?“ pochopil Arco a mrknul na mě.

S Arcem jsme se sice shodli na tom, že nejlepší bude navštívit Hirku hned ten den, abychom zbytečně neztráceli čas, ale Wolfy s Chrisem nám po příchodu z lovu s úsměvem oznámili, že se dnes u nás v jeskyni bude konat menší setkání Ambodie. Nejprve nás to trochu otrávilo, protože se to do našeho plánu zrovna nehodilo, během dne jsme se na to však začali oba těšit.
Ač obloha byla stále velice jasná, u nás v jeskyni započaly přípravy na tuto skromnou událost. Chris s Arcem nanosily z tržiště pár kožešin do našeho doupěte, aby se všichni měli kde usadit, zatímco já s Wolfy jsme přichystali nějaké občerstvení. Když bylo vše hotovo sedla jsem si před jeskyni a vyhlížela hosty. Arco si ke mně přisedl tak, že jsme se dotýkali boky. V jeho blízkosti jsem se cítila vždy bezpečně. Trochu mě udivovalo, jak rychle jsem si k němu vytvořila takové pouto.
Netrvalo dlouho a brzy se před naším domovem objevil Rime, Hirka a Cali. Na Hirce již bylo trochu vidět, že čeká vlčata, ale v pohybu ji to příliš neomezovalo. Všichni jsme se usadili uvnitř na kožešinách a my si povídali o všem možném. Ani já ani Arco jsme se samozřejmě vůbec nezmiňovali o mém snu a už vůbec ne o našem plánu.
Po nějakém čase se k nám přidala Beta smečky, zrzavá vlčice, Jessi. Cali ten den vypadala trochu posmutněle. Nerada jsem ji viděla takovou smutnou, ale nevěděla jsem, jak jí jinak, než prohozením pár utěšujících slov pomoci. Po čase našeho hovoru jsem sledovala Arca, jak chvílemi pozoruje Cali. Bylo mi celkem nepříjemné, že jí věnuje tolik pozornosti a vedle něj jsem se ošívala cítila jsem se tak nějak odstrčená. Po chvíli, co z mladé vlčice nespustil oči, neudržela jsem se a musela jsem ho z toho tranzu probrat.
,,Emm, Arco?“ promluvila jsem na něj tichým hlasem, který byl však více kousavý, než jsem měla v plánu. Na to on zatřepal hlavou, jakoby se probíral ze snu.
,,Promiň, zamyslel jsem se, říkala jsi něco?“ Na to jsem si naštvaně odfrkla.
,,Ne, to ne, ale tvářil ses trochu zvláštně.“ Zavrtěla jsem hlavou a víc jsem se ho snažila nevšímat. Zatímco jsem se snažila vnímat rozhovor, přemýšlela jsem, co mi na tom celém tak vadilo. Jistě, jsem skoro jako Arcova sestra, ale to neznamená, že bych na něj měla žárlit.
Z přemýšlení mě vytrhl hlas Cali, která byla jinak většinu času potichu.
„Celkem dobře. Akorát poslední dny… se cítím jako kdyby..osamělá..nevím proč. Asi mám jen špatné období." Pousmála se mladá vlčice nevinně. Na chvilku jsem s ní už začínala soucítit a chtěla ji povzbudit nějakým vlídným slovem, ale jak jinak… Arco mě předběhl.
,,To má občas každý.“ Řekl Arco a věnoval ji zářivý úsměv, až mi na mysl vyvstala myšlenka, zda se vůbec takhle na mě někdy usmál. Snažila jsem se ji zahnat pryč, ale už jsem stihla nalézt odpověď – Ne.
Když už se opravdu blížil večer, Hirka s Rimem se rozhodli, že je už čas odejít domů. Pro mě to byla docela úleva, vzhledem k tomu, jak mě dokázal vytočit jediný pohled Arca na mladou Cali, která za nic z toho nejspíše nemohla.
K mému překvapení se však všichni ihned nerozešli. Arco, který do té chvíle seděl na stejné kožešině se mnou a bez jediného ohlédnutí odběhl ke Cali, která již byla na odchodu.
Se zamračenou tváří jsem ho sledovala, jak nervozně přešlápl, když k ní doběhl a cosi jí pověděl. Na to se na Calině tváři objevil krásný úsměv a já jen stěží potlačila zavrčení. Ostatním jsem narychlo vysvětlila, že už musím také na kutě a zatímco se vlci ještě loučili venku před vstupem do jeskyně, já zaběhla dovnitř a ulehla do svého pelíšku. Hlavu jsem si položila na přední tlapky a zmučeně zakňučela.
,,Co se to sakra se mnou děje?!“ zanaříkala jsem, schovala hlavu mezi tlapky a zavřela oči, abych se už na nic nemusela dívat.
„V hádankách nejsem až takový přeborník, ale touhle jsi mě vyloženě urazila, ta je i pod mou úroveň, nemyslíš?“ Ozval se nade mnou Portosův hlas. Trochu mě vylekal, nečekala jsem ho tu. Chtěla jsem se ho zeptat, co tady dělá, ale nakonec mě více zaujala jeho slova.
,,Co tím myslíš, Portosi?” nechápavě jsem nakrčila čelo a zadívala se mu do očí. Něco mi pořád unikalo.
,,Copak to není jasné?” pousmál se Portos. Jeho otázka nebyla položena tak, že by se mi snad vysmíval, naopak ta slova řekl velice něžně, a i to mě překvapilo. Mně stále však nic nedocházelo a tak jsem jen zavrtěla hlavou.
,,Asi se ti to nebude líbit, ale mám takový pocit, že jsi v Arcovi našla zalíbení. A v Cali přirozeně vidíš soupeřku a žárlíš. To se stává.” řekl luňák, jakoby o nic nešlo.
,,Portosi, Arco je jako můj bratr." promluvila jsem po chvíli tlumeně a otočila se k němu. Portos jen přikývl. V tu dobu jsem si už maličko uvědomovala, že měl pravdu, ale přiznat to nahlas se mi nechtělo.
,,Máte stejnou opatrovnici, ale opravdoví sourozenci nejste. Teď záleží jen na tobě, jestli to přijmeš s rizikem toho, že tvé city Arco možná neopětuje.” promluvil ke mě Portos a já uhnula pohledem. Potřebovala jsem to vstřebat. Trochu se mi příčilo, že mi Portos dokáže tak moc číst myšlenky a vědět tak o mně než vím já sama, ale to jsem nechtěla řešit. Hlavně jsem si chtěla v hlavě srovnat myšlenky.

,,Jen nedělej nic, čeho bys později mohla litovat. Své city k jiným vlkům nedokážeš ovlivnit ty, ani nikdo jiný, pamatuj na to.” pokýval hlavou Portos a pohlédl na mě, zda jsem pochopila. Já se však jen snažila před ním skrýt svou tvář za tlapky. Bylo mi trapné se o tom s Portosem bavit, zvláště teď, když mi docházelo, že má pravdu.

,,Měl bych už letět a ty se zkus pořádně vyspat, mám takové tušení, že v blízké době probdíš nejednu noc.” prohodil jen tak mimochodem Portos, roztáhl křídla a vylétl ven z jeskyně.

Já si jen povzdychla a zabořila svůj čumák do kožešiny, na které jsem ležela. Řeknu vám, v tu chvíli jsem měla v hlavě pořádný zmatek…

...okouzleně jsem pozorovala hvězdy blyštící se na nebi a shlížející dolů na zem. Bylo to zvláštní. Rhanorr se každou noc staral, aby všichni vlci i vlčata spali v bezpečí svých domovů stejně jako dnes. Ale já byla tu noc více vzhůru než ve dne. Hodně jsem přemýšlela. Po pár hodinách bdělosti jsem přišla na to, že ať se na to koukám z kteréhokoli úhlu, nedokážu přestat na Cali žárlit a čím déle nad tím přemýšlím, tím více jsem si jistá svými city k Arcovi.

Hlavu jsem si položila na přední tlapky a smutně si povzdechla. Připadala jsem si najednou v celém vesmíru tak sama. Přišlo mi neskutečně nespravedlivé, kolik tvorů v tu dobu jistě klidně spalo ve svých doupatech, zatímco se já trápila.

770D

Díky Wolfy