S Gamou o zákonech Ambodie

Bylo krásné ráno. Nebe bez jediného mráčku a sluníčko svítilo ve své plné síle už od východu slunce. Každý se při takovém probuzení musel usmívat. Sluneční paprsky vytrhly i mě z neklidného spánku. Ač jsem se příliš nevyspala, počasí venku mi ohromě zvedlo náladu. Rozhodla jsem se, že takový překrásný den si přece nenechám pokazit žárlivostí a vydala se probudit Arca.

Tomu se nejprve moc stávat nechtělo, ale já byla neoblomná a přinutila ho se jít podívat na to krásné ráno venku. On s úsměvem musel uznat, že by byla škoda tenhle den prospat a dřív než jsem se stihla nadát, hravě se po mě ohnal tlapkou. Uskočila jsem jen tak tak a postavila se proti němu, připravena se prát. Na tváři mi pohrával potutelný úsměv a vyčkávala jsem na jeho další útok.

Arco zaujal bojový postoj podobně jako já, až jsme tam naproti sobě stáli s nahrbenými hřbety, rozkročenýma nohama a s naprosto napnutými smysly. Chvíli jsme tak pozorovali jeden druhého, zvažujíc své šance. Když už jsem to nevydržela, hrozivě jsem na něj zavrčela.

,,Na co čekáš, bojíš se snad, že ti to natře tvá mladší sestr-...” nestihla jsem dokončit větu, když se na mě Arco vrhnul. Ihned se mu podařilo mě povalit na záda, aby tak stál nade mnou a já na své srsti na krku cítila jeho dech. Vteřinku jsme tak setrvali, než to ticho prořízlo Arcovo hrůzostrašné zavrčení.

,,Tak toho se bát nemusím, maličká.” řekl Arco. S uspokojením sledoval, jak se v mých očí zračí strach z jeho špičatých tesáků, které nade mnou děsivě cenil. Pak však ustoupil a otočil se ke mně zády. Na podobný okamžik jsem však čekala, rychlostí blesku jsem se vyšvihla na všechny čtyři a dříve, než se stihl otočit, aby se mohl bránit, jsem mu skočila na hřbet. Celou svou vahou jsem ho přišpendlila k zemi a zakousla se mu do ucha. Své ostré drápy jsem mu zatínala do zad, ale on zůstal zticha. Kňučení je známkou slabosti a vlk, který nedokáže skrýt svou bolest, není opravdový bojovník. On to věděl.

,,Něco ti povím bráško…” pousmála jsem se, ale nedala jsem mu možnost uniknout z mého sevření.

,,Možná bys nebyl tak marný bojovník, kdybys dával na rady své mladší a přesto silnější sestry.” zasmála jsem se, ale nepustila.

,,Jaké rady?” zeptal se Arco pokorně.

,,Nikdy se neotáčej k protivníkovi zády, pokud boj ještě neskončil.” řekla jsem rozhodně.

,,Vzdáváš se?” dotazovala jsem se.

,,Vzdávám.” zasmál se Arco a já ho pustila na svobodu.

Potom, co se Chris s Wolfy vrátili z lovu, poprosila jsem je, aby mě pustili s Arcem na návštěvu ke kronikářce Ambodie, Hirce. Wolfy slyšela ráda, že se zajímáme o historii naší smečky a tak souhlasila.

Na cestu k jeskyni Gama-páru jsme se vydali ještě před polednem. Celou cestu jsme se moc těšili, až spatříme Hirčina vlčata. Ani mě nepřekvapilo, když se k nám u řeky Lávrielle přidal můj věrný společník, Portos.

,,Jsem na ně hodně zvědavá, Wolfy říkala, že jich je snad sedm.” pousmála jsem se.

,,To bude mít asi plné tlapky práce.” uvažoval Arco.

,,To nevím, zda nás potom pustí ke kronice.” přemýšlel bílý vlček, ale já jen zakroutila hlavou.

,,Hirka je skvělá kronikářka, nemyslím si, že by propásla příležitost, aby to dokázala.” odvětila jsem bezstarostně a Arco na tento argument nemohl nic říct.

Hirka i Rime o naší návštěvě věděli, a tak když jsme přišli k jeskyni, Hirčin druh nás s úsměvem uvítal.

,,Slyšel jsem, že jste se přišli podívat na cennou kroniku naší smečky, je to tak?” optal se nás vesele. Oba dva jsme na to synchronizovaně přikývli.

,,To taky, ale byli bychom moc rádi, kdybychom se mohli podívat i na ta malá vlčátka.” upřela jsem na něj prosebný pohled. Rime dělal, jakože nad tím uvažuje, i když bylo všem jasné, že nám to dovolí a nakonec skutečně přikývl.

,,Ale proč ne, jen na ně buďte opatrní, vešli by se vám do tlamičky.” mrknul na nás Rime a zavedl nás dovnitř. Ihned jsem v jeskyni uviděla na medvědí kožešině ležet Hirku a k ní přitulených sedm malých tělíček. Většina vlčat spala, jen jedno šedé se stále snažilo vylézt Hirce výš na záda. Musela jsem se jeho počínání pousmát.

Pozdravili jsme se s Gamou a pochválili jsme jí překrásná vlčata. Na Hirce bylo na první pohled vidět, že by pro ně udělala cokoliv. Když se s námi také polohlasem pozdravila, aby je nevzbudila, opatrně se zvedla a ač se ozvalo pár zoufalých hlásků, že je jejich maminka opouští, všechny rychle utichly, když se k nim naklonil Rime, aby je ukonejšil. Brzy zas klidně spali.

Hirka nás zatím zavedla k té nejcennější knize, která se nejspíše v Ambodii nachází.

,,Musím vás varovat. Kronika je tu od toho, aby vydržela neporušená po spoustu a spoustu unů (let). Je proto potřeba, abychom se k ní tak chovali. Malá vlčata proto k této knize raději ani nepouštíme, ale doufám, že vy dva budete rozumní, přece jen jste už dost sraří.” usmála se na nás Hirka a zatímco se Portos posadil do výklenku v jeskyni kousek od nás a čechral si peří, my s Arcem slíbili, že na kroniku budeme dávat pozor.

,,Dobrá, pak tedy, co byste si rádi přečetli. Mám zde spoustu starých záznamů již od doby, kdy byla Ambodia založená. Můžu vám přečíst třeba o velké bitvě o naše území, chtěli byste?” nabízela nám Hirka. Já se trochu nervózně ošila, nebyla jsem si jistá, jak jí vysvětlit, že nás zajímají nudné zákony. K mému překvapení se však ozval Arco.
,,Totiž, má Gamo, není to tak dlouho, co jsem dospělým vlkem a mám pocit, že bych měl něco vědět o zákonech, které v Ambodii platí, jestli mi rozumíš?” pousmál se trochu nervozně. Já však jen obdivovala, jak dokáže tak přesvědčivě lhát. Na to se Hirka přímo rozzářila.

,,Ach Arco, to je úžasná myšlenka! Každý, kdo tady žije, by měl naše zákony znát.” řekla Hirka s přívětivým úsměvem a ihned nalistovala příslušnou stránku.

,,Tak, tady to je. Zákony Ambodie.” přikývla Hirka a dala se do čtení. Hned na první straně bylo sepsané Ambodijské patero. To jsme já i Arco znali zpaměti, za což nás kronikářka pochválila. Dále nám přečetla zákony o loajalitě vůči Alfě smečky, vytí Alfy a pak už přistoupila ke sňatkům a vlčatům.

,,Aby mohl mít vlčí pár malá vlčata, je povinen nejprve požádat Alfu. Jestliže se vlčata narodí bez souhlasu Alfy, Alfa má právo vlčata zabít či potrestat rodiče…” předčítala Hirka a my poslouchali.

,,Stalo se to už někdy?” zajímal se Arco.

,,V naší smečce ještě naštěstí nikdy, ale v jiných smečkách se to asi stává docela běžně. Ale upřímně nevěřím tomu, že by naše Alfa něčí vlčata zabila.” poznamenala Hirka a ustaraně se přitom ohlédla na svá mláďata. Byla tam všechna a Rime tam s nimi ležel na kožešině.

,,Kde jsem to přestala? Ach tady.” pousmála se Hirka a pokračovala.

,,Vlče má právo samo změnit opatrovníka od 1,5 roku svého života pod podmínkou uvědomění obou rodičů a Alfy.” přečetla Hirka a já s Arcem jsme se na sebe s pousmáním podívali.

,,Co to přesně znamená to uvědomění Alfy?” tázal se Arco nevinně.

,,Zkrátka jen to, že o tom musí být informována. Vlčeti v tom zabránit nemůže, je to totiž jen jeho rozhodnutí a samozřejmě rozhodnutí jeho budoucího opatrovníka.” vysvětlila Hirka.

,,Opatrovníci z řad vlků z vedení nemají možnost přijmout vlčata jako své. To však neznamená, že nesmí mít vlčata svoje vlastní…” mluvila dál Hirka, ale já ji přerušila.

,,Ale jinak se mohou opatrovníky stát všichni vlci?” ptala jsem se se zamyšleným výrazem.

,,Ano, jinak mají to právo všichni dospělí členové smečky.” přikývla Hirka. To bylo to, co jsme chtěli slyšet. Věděli jsme už dost, ale bylo nám líto neposlechnout si ještě nějaký příběh, a tak jsme u Hirky strávili trochu více času, než jsme měli v plánu. Poslechli jsme si pár příběhů a pozorovali malá vlčata, jak se snaží dělat své první krůčky. Nebyli zrovna úspěšní, ale o to roztomilejší.

Bylo to krásné odpoledne a já ten den zjistila, že jednou rozhodně budu chtít mít vlastní vlčata.

890D

Děkuji, má Alfo.