Sraz+lov+stezka odvahy

S Blackem jsem seděla uprostřed malého plácku vedle mého doupěte. Čekali jsme na nově příchozí a mezitím se kochali naší výzdobou. Na stromech vyšel světýlka a vše bylo připravené.

Klusal jsem po nenápadné stezce vyšlapanou téměř výhradně vlčími tlapami a přitom obezřetně pozoroval okolní houštiny. Neměl jsesm strach, ale bylo třeba být neustále ve střehu, a to i na vlastním území. Vlk nikdy neví. Pár kroků přede mnou běžela Wolfy-chan a krajinu kolem sebe sledovala podobně jako já.

Podívala jsem se na oblohu a přemýšlela o tom, co dneska dělat.

Wolfy s Chrisem doběhli až k Jessi. ,,Ahoj Jessi" pozdravila Wolfy

,,A Blacku"

Když jsme dorazili k okraji lesa a spatřili Jessinu a Blackovu jeskyni, trochu jsem se uvolnil a s mírným pousmáním došel k Ambodiaské Betě a Blackovi.

Podívala jsem se na nově příchozí a spolu s Blackem je pozdravila.

Podívala jsem se na nově příchozí a spolu s Blackem je pozdravila.

,,Ahoj Jessi, ahoj Blacku," pozdrail jsem je a posadil se do trávy pár kroků od nich.

O kožich se mi otíralo a následně mi v něm zůstalo spoustu listů a dokonce i trnů. Srdce jsem měla v krku, jakmile se o mě otřel další list. Nikdy jsem neměla nějakou odvahu, ale že jsem na tom tak špatně...
Konečně se listy přede mnou odhrnuly a objevili se ostatní vlci, vydechla jsem si úlevou.
,,Ahoj! Konečně jsem tu, neměla jsem jít tou zkratkou...'' pozdravím všechy přítomné.

,, Jsem ráda že jste přišli. Ještě by měla přijít i Lady“ usmála jsem se a čekala.

Podívám se na Lady a usměju se.

Wolfy: ,,Už je tady" usmeje se

Se zamyšleným výrazem jsem sledoval krajinu kolem sebe. Vrcholky okolních hor již byly trochu pokryté sněhem, a ač tady nižších oblastech sníh ještě napadaný nebyl, teplo tu zrovna nebylo.

,,Je teprve Raxat a je větší chladno než je obvyklé. Snad nebudeme v zimě trpět stejným nedostatkem kořisti, jako loni. Dva uny po sobě bychom to nemuseli jako smečka zvládnout." mluvil jsem polohlasem spíše sám k sobě.

,,Ahoj Lady," pozdravím nově příchozí, když si konečně uvědomím, že mezi přítomnými někdo přibyl.

Wolfy: ,,Také myslím.."

Wolfy: ,,Ahojky Lady" usměje se

(Prosím omluvte můj zvláštní styl psaní-)

Jsem ráda, že nejsem sama. Jakoby se mi vrátili všechny mé vlčecí strachy. Nesouhlasně potřesu hlavou a sednu si k ostatním.

,, Jsem ráda, že jste dorazili. Chtěla bych se zároveň s vámi i domluvit. Jsme tu skoro všichni z velení Ambodie, takže bych se chtěla zeptat, jak to bude se zimou.“ řekla jsem a sedla si.

Pokusem dobíhám na místo srazu a zdravím všechny přítomné. „Ahojky!"

,,Bylo by lepší se začít tentokrát na zimu připravovat ještě dříve než loni. Nejsme z největších smeček a ztráty na životech si nemůžeme dovolit." pokýval jsem hlavou k Wolfy. Neměl jsem pravomoce na to, aby moje slova měl kdokoliv ze smečky poslouchat, a tak jsem jen čekal, co na to Wolfy řekne.

,,Naprosto s tím souhlasím." odpověděla jsem a přikývla

Přikývla jsem a podívala se na Wolfy. Mezitím jsem zaregistrovala i Hirku, kterou jsem mrsknutím ocásku pozdravila.

,,Ahoj Hirko!'' Nadšeně pozdravím nově příchozí, díky které málem přeslechnu slova Bety Jessi. ,,Dobře, poslouchám,'' řeknu a trochu mi vyschne v hrdle. Dost se bojím toho, jak to v zimě vše dopadne.