Setkání smečky

Wolfy znám už dlouho a poznám na ní, když se něco děje. Podívala jsem se na Wolfy a Chrise a zdálo se mi něco v nepořádku. Bála jsem se ale zaptat, a tak jsem se jen tak podívala na ně a pak na zem.

(Wolfy going through depression xd)

jen jsem hleděla na ostatní a věděla co se děje. radši jsem se usadila na kožešinu a přitulila se k Jaydenovi

Zahlédl jsem na sobě Jessin pohled, když jsem se však na ni otočil, zdálo se, že ji velice zaujala podlaha v naší jeskyni.

Všichni se sice chovali přátelsky, ale ve vzduchu se vznášela taková zvláštní atmosféra, hlavně mezi Chrisem a Wolfy. Bála jsem se tam však podívat, tak jsem pohled raději směrovala do záhybů kožešin.

(noooo wulfy dont have depression :( )

Hodila jsem za hlavu negativní emoce ,,Přesně, povídejte co nového se událo"

(omg ta podlaha je nějaká zajímavá... ty kožešiny taky... :OO)

,,Mimochodem, mám pro vás jednu smutnou zprávu...'' muselo to přijít, nedokázala jsem to v sobě dusit déle.

,,Co se stalo Lady?" napřímil jsem se v sedě. Smutná zpráva? Co smutného se přihodilo?

,,Povídej Lady"

,,Všichni si pamatujete Angelu, vlče, které jsme měli s Kirckem na starosti, že?'' na chvíli jsem se odmlčela a pocítila jsem, že se ke mně Kirck přitiskl jako opora. ,,Angela dospěla a vydala se za harnice Ambodie na vlastní pěst. Měli jsme v plánu vám to říct dřív, ale nějak to nešlo...''

,,Ou, to mě mrzí. Ani jsme se s ní nerozloučili." sklonil jsem hlavu. Snažil jsem se vytěsnit z hlavy myšlenky na Střelu s Arcem, nechtěl jsem se tím zatěžovat. Teď ne. ,,Zbývá nám jen doufat, že tam kde teď je, se má dobře a třeba se u nás ještě někdy ukáže." pokusil jsem se povzbudivě pousmát směrem k Lady.

Když bylo už docela dlouhou dobu ticho, znovu jsems e ozval já. ,,V naší smečce je už nějakou dobou Modrásek. Modrásek...Křivozub. Bohužel jsem se s ním ještě neviděl, když ho Wolfy přijímala do smečky, byl jsem na lovu. Jaký máte na něj názor?." zajímal jsem se.

,,S Modráskem jsem se ještě nesetkala, ale určitě bude... v pohodě. Ale zajímá mě, jaký je, je dobře že tu je a že smečka rozrůstá,'' vyhrknu ze sebe rychle a zhluboka se nadechnu. Voní to tu masem, kožešinami, typickou vůní fazolek a samozřejmě Kirckem, o kterého jsem opřená. Nevím co bych bez něj dělala, následky uplnulých událostí které přišly až moc rychle po sobě, bych asi nesla hůř.

,, Mě příjde velice sympatický a milý.“ usmála jsem se. Black se na mě hned podíval s vyděšený pohledem. Když se na mě podíval olízla jsem mu čumák, aby věděl, že on je pro mě pořád důležitý.

Nad Ladynou odpovědí jsem se pousmál. Měla pravdu, bylo potřeba, aby se řady členů naší smečky dál rozšiřovaly. ,,Mimochodem, pokud máte chuť, poslužte si." pokynul jsem hostům a čumákem ukázal na maso rozložené po (té velice zajímavé) podlaze.

,,No a jak se jinak všichni máte? Máte nějaké novinky?'' snažila jsem se znovu rozběhnout konverzaci.

B
Odkašlal jsem si a řekl:,, Není zas tak špatný.“ V poslední době mi příjde, že mi Jess nevěří. Většinou chodí za vlky a nebo na lov. Trochu jsem měl obavy, zda mě Jess nepodvádí, ale řekl jsem si, že jí dokážu, že nejsem špatný. Nechtěl bych jí strat.

Musel jsem se pousmát nad Jessi a Blackem, vzápětí ve mě však na moment vzplanula závist. Ihned jsem ji však od sebe odehnal, a otočil jsem se k Wolfy.

,,Jde to, u nás asi nic nového není, ale Hirčina vlčata jsou prý už opravdu veliká." řekl jsem a vzpomněl si na den, kdy jsem je viděl naposledy. Už tehdy byla neskutečně neposedná, Hirka i Rime teď musí mít plno starostí.

Vzala jsem si kus masa, které nám bylo nabídnuto a spokojeně přežvykovala. V poslední době nejím a ani nevím proč. Nemám vůbec chuť k jídlu, ale nechtěla jsem to ostatním dát na jevo, aby se nestarali o mé blbosti.

V zápětí jsem se přidala k rozhovoru:,, Hirku jsem dlouho neviděla.“ V podstatě mi příjde, že jsem neviděla dlouho žádné vlče.,, Musím se za Hirkou zase někdy zastavit.“

,,Ach ano, Hirčina vlčata, škoda že se tu Hirka dnes neukázala, ráda bych se na ně zeptala, ale určitě musí mít hodně práce.''

Byl to zvláštní pocit, jakoby každý z přítomných měl něco, co ho nutilo zůstat zticha. Jakoby každý z nás něco tajil, z něčeho měl strach. S mírně podmračeným pohledem jsem si nenápadně prohlédl tváře jednotlivých vlků kolem. Tohle se mi nezdálo. Nikdo z nich nebyl ve své kůži. Včetně mě a Wolfy.