Vytí ze spaní

Vracela jsem se ze shromáždění. I když jsem měla z Ladyineho povýšení radost, znova mi začala hlavou vrtat Střelčina odtažitost. Byla jsem kousek od doupěte, když v tom se v koutku mého oka mihlo cosi černého. Trhla jsem hlavou směrem k té věci. Nikdo tam nebyl. Pokračovala jsem na cestě, a když jsem byla u vchodu, povzdychla jsem si. Kde je asi Stephen? Vydala jsem se dovnitř. Pohlédla jsem na kousek masa u kožešiny. Nemám hlad, pomyslela jsem si a lehla si na kožešinu. Navzdory mým obavám, usla jsem hned.

Běžela jsem lesem. Něco za mnou vrčelo a snažilo se mě dohnat. Otočila jsem se za sebe. Velký, černý vlk s vyceněnými zuby a naježenou srstí. V dálce jsem viděla malé hnědé tělíčko ze kterého tekla krev. NE, NE, NE, NE. Tohle je sen... Špatný sen... Začala jsem výt z plných plic a zrychlila jsem.

Vyla jsem z plných plic ze spaní,ani jsem to nevěděla. Mé dýchání bylo zrychlené, jako při boji.

(175D)

Tuhle noc, jsem opět nemohla moc dobře spát. Rozhodla jsem se proto, že se půjdu ven nadechnout čerstvého vzduchu. Vyšla jsem na kraj jeskyně a zahleděla se na kulatý stříbrný měsíc na obloze. Byla tak klidná noc, když vtom prořízlo ticho vlčí zavytí. Leknutím jsem nadskočila a chlupy na krku se mi zježily. Zdálo se mi to, nebo to byla...Cali?! S vytřeštěnýma očima jsem se dívala směrem, odkud vytí přicházelo a nevěděla, co mám dělat. Naštěstí to probudilo i Wolfy, Chrise a Arca, kterým trvalo jen pár vteřin, než se postavili vedle mě. Náhle jsme byli všichni naprosto bdělí a připraveni jít Cali na pomoc. Ať už to mezi námi bylo poslední dobou jakékoli.

Se zděšením jsem se probudila, srdce mi divoce bušilo a já se nemohla nadechnout. Co když to bylo znamení?.. Snažila jsem se uklidnit, ale marně.

Chris s Wolfy se na sebe jedinkrát podívali a naráz přikývli. Pak Wolfy polohlasem promluvila k nám dvěma. ,,Nechat vás tu samotné nemohu, pokud by na našem území byla cizí vlčí smečka, jistě by vás našli. Budete muset jít s námi, aby vás měl v případě potřeby kdo bránit. Pokud narazíme na příhodné místo, kde vás ukrýt, necháme vás tam, pokud ne...Arco, ty jsi již dospělý, dávám ti ji na starost." ukázala Wolfy špičkou čumáku na mě a Arco s vážným výrazem přikývnul. Pak jsme již na nic nečekali a rozběhli se směrem, odkud vycházelo Calino vytí. Chris běžel první a Wolfy vedle něj, ale přece jen o krůček za ním. Na Chrisovi bylo vidět, že se ji snaží chránit.

Po nějaké době, Calino vytí utichlo, ale my neubrali na rychlosti. Já doufala, že nejdeme již pozdě. V duchu jsem si připomínala, jak jsem se posledních několik dní k ní chovala a proklínala se za to.

Brzy jsme doběhli ke Calině doupěti. Ve vzduchu jsem necítila nic podezřelého, jen pach strachu, který jistě patřil Cali. Opatrně jsme se přikradli ke vchodu do nory, kdyby náhodou byl uvnitř nějaký nepřítel. Byl odtamtud však cítit jen známý pach mladé vlčice.

Vyběhla jsem z doupěte a snažila se nadechnout čerstvého nočního vzduchu. Ucítila jsem Střelku, Wolfy, Arca a Chrise. Vzbudila jsem je. To jsem vyla i v realitě? Moje obavy jsou jistě zbytečné, Stephen je určitě v pořádku a.. jen zapomněl.. V uších mi pulzovala krev. Co když to je náznak něčeho..horšího?

//omlouvám se-

//v pohodě

Vtom jsme si všimli Cali, která byla schovaná ve stínu jen pár kroků od doupěte. Ihned jsme se nahrnuli k ní.

Konečně jsem se začínala zklidňovat..Ale mé obavy se zvětšovaly..

,,Jsi v pořádku?" tázala se hned Alfa.
,,Nejsi zraněná?" ptal se mladé vlčice zase Chris.
,,Co se stalo?" strachoval se Arco.
,,Slyšeli jsme tě výt." vysvětlila jsem, když na nás zůstala pár vteřin jen vyděšeně zírat. Zdálo se, že je v šoku.

//snad nevadí, že hraju i za Wolfy s Chrisem, i když tu Wolfy není, bylo by divné, kdybychom přišli jen my dva

Jako každou noc jsem spala klidně, stočená do klubíčka. Avšak moje klidné, ale velmi lehké spaní prořízlo zavytí nějakého vlka. Co se děje?!
V mžiku jsem vzhůru a rozběhnu se ven, kde mě překvapí, jak chladné mohou být noci po teplých dnech.
Uháním po trávě za zdrojem toho zavytí.

// ne, nevadí, to je v pohodě uwu

"Ach... m-měla jsem noční můru..." vyrazila jsem ze sebe polohlasem.

Bylo vidět, jak jsme si všichni vydechli.

,,O čem se ti zdálo?" tázala se konejšivě Wolfy a posadila se k ní. My ostatní následovali jejího příkladu.

"J-jde o Stephena.." zašeptala jsem téměř neslyšně, stále jsem se snažila nabrat do plic veškerý vzduch, jak moc to jen šlo.

,,On se ještě nevrátil?" zeptali jsme se Cali s Arcem témeř jednohlasně.

"Ne a... b-b-bojím se.." řekla jsem trochu více nahlas a potichu začala vyprávět.

Přiběhnu na místo, odkud jsem vytí slyšela. Zastavím tak prudce, že mi od tlapek odletí trochu zeminy.

Koukla jsem na Lady a zopakovala to, co jsem řekla Střelce a ostatním

Tiše poslouchám Calino vyprávění a s potěšením si uvědomuji, že k ní žádnou žárlivost necítím. Naopak mi jí bylo líto a chtěla jsem jí pomoci, jen kdybych věděla jak.

,,Zdravím," řeknu pološeptem a snažím se rozeznat, co se děje.