Vytí ze spaní

Dořekla jsem poslední část a vydechla.

,,To je mi líto, ale myslím, že bychom ti mohli pomoci s hledáním. Nemyslím si, že kdokoli z nás se dnes v noci ještě vyspí." navrhl Chris a my ostatní souhlasně přikývli.

"Bojím se, že narazíme na toho vlka.."

,,Můžeme jít společně, bude to nejbezpečnější pro nás pro všechny." přikývla Wolfy.

"Tak jo.." pousmála jsem se.

,,Tak vyrazíme." rozhodl Chris a kývl na na Cali. Společně jsme se pak svižnou chůzí vydali k lesu.

Běžela jsem po boku Střelky a natahovala uši do stran, abych zasechla alespoň šustnutí které by patřilo lasici. Nic.

Procházeli jsme les a rozhlíželi se na všechny strany. Uši jsme měli nastražené a neustále jsme se snažili zachytit jakýkoli pach nepřítele, případně Calina lasičáka.

Absolutně nechápu, co se tu právě děje... nejspíš to bude tím, že jsem se před chvílí probudila, ale což.

Když jsem si všimla Cali po mém boku, povzbudivě jsem se na ni usmála, ač jí to muselo být jen pramalou útěchou. Nevím, co bych dělala já, kdyby se stratil Portos. A zrovna, když jsem na něj pomyslela, snesl se nade mě z oblohy. Že jsem to nečekala...

,,Poletím před vámi, abych vás mohl upozornit na případné nebezpečí, dobře?" ozval se Portos a Wolfy jen spěšně stihla přikývnout a luňák byl již pryč.

Zachytila jsem Střelin úsměv a snažila se ho co nejlépe napodobit. "Zkusím se oddělit, snad budu mít větší štěstí.." řeknu a čumákem ukážu kousek, na kterém budu.

,,Je to bezpečné?" tázal se Arco a já měla chuť se zeptat na to samé.

"Kdyby něco, dám vám znamení."

,,Dobře, ale buď opatrná." přikývla Wolfy s tím, že už je Cali také dospělá vlčice.

,,Možná bychom se měli rozdělit i my," navrhla Wolfy. ,,Myslím tím, že bych já zkusila jít více na západ a vy dva byste s Chrisem pokračovali tímhle směrem." upřesnila Alfa. Chris z toho příliš nadšeně nevypadal, ale přikývl. ,,Dávej na sebe pozor, Wolfy." řekl a pak jsme se rozdělili.

Oddělila jsem se od skupinky a vydala se jiným směrem, oči stále na stopkách, snažila jsem se najít jakýkoliv náznak toho, že je tu Stephen.

S úžasem jsem si uvědomila, že už vychází slunce, a tak jsem se na chvilku posadila a začala přemýšlet.

Překvapeně jsem zjistila, že na východě se ukazovaly už první paprsky slunce. Nevěděla jsem, že už je ráno.

Zhypnotyzovaně jsem pozorovala slunce, dokud jsem si nevšimla, že už je nad zemí. Zvedla jsem se, prošla pár keřů, ale vše se zdálo beznadějné..

Unaveně jsem zívla. Ač jsem se snažila sebevíc, šel na mě spánek, a posledních pár nocí jsem se opravdu moc dobře nevyspala a ta dnešní nebyla výjimkou. Moc jsem chtěla Cali pomoci, ale nožky už mi pomalu přestávaly sloužit a tak trochu jsem ztrácela naději.

Přidala jsem ze zpět ke skupince. "Nic.." šeptla jsem a zaraženě koukala do země.

Najednou k nám přispěchala Wolfy a já si už myslela, že něco našla. Opak byl však pravdou. Stejně špatné zprávy měl i Portos, který přiletěl jen pár chvil po ní.

,,Je mi to líto, doufám, že je v pořádku." smutně jsem se zahleděla na své tlapky. Cítila jsem se špatně nejen za to, jak jsem se k ní předtím chovala, ale také proto, že jsem jí to dnes v noci nijak nevynahradila.

Najednou jsem na obloze před námi zahlédla černého ptáka. Ne... to... posel smrti.. Håwkas.. Sklopila jsem uši a připravovala se na to, co se stane.