Setkání na Louce Bohů

Na tomhle kameni sedávala Aminta, když jsem byla ještě malé vlče. Tehdy mi připadalo, že to musí být opravdu výška. Dnes zjišťuji, že jsem se pletla. Není to tak vysoko, ale ten kámen studí, jakoby byl ještě namrzlý.

Párkrát jsem nervozně přešlápla z jedné tlapky na druhou, ale pak už jsem věděla, že je čas. Přemýšlela jsem, jak tohle zavytí bude znít. Jaké to bude svolávat své vlky... Jak zvláštně to zní

Tiše jsem docupitala k údajnému místu kde mělo proběhnout setkání. Né nechtělo se mi. Fakt že ne. Ale kdyby mě ta blbá straka nepřemluvila a nehlásala si svoje ,,Idwim je srab! Idwim se bojí ostatních!" Mohla jsem ležet ve svém provizorním pelechu. Trochu naštvaně jsem si odfrkla a došla k louce. Z dáli jsem pozorovala jak vlčice sedí na vyvýšeném kameni, čekajíc na ostatní. Hex kolem mě létala. ,,Tak jdi k ní, ne?" Nabádala mě. ,,Zapomeň. Možná až přijdou ostatní" sykla jsem. ,,Ty jsi marná..." povzdechla si straka. ,,Nech mě napokoji." Odsekla jsem a dál vlčici pozorovala

Přišla jsem blíž podle zvuku a přívítala Střelu. Potom jsem se posadila na zem a čekala co bude dál.

,,Zdravím Sáro, jsem ráda, že tě zase vidím," promluvila jsem k vlčici tlumeně. V hlavě mi začínalo docházet, jak výjimečný večer to pro mě může být.

Pomalu jsem se dovlekl na místo, kde se mělo odehrávat shromáždění. Při pohledu na již přítomné jsem se musel trochu otřást. Snad mě od trapnosti zachrání Ambrose…

Při uslyšení zavytí jsem nastražil uši. Asi je čas na mé první shromáždění od chvíle co jsem zde přišel. Zvednu se ze svého místa, kde jsem ležel už nějakou tu chvíli a rozhlédnu se kolem. Kde je asi Algernon? Nervózně prešlápnu před tím než se rychlou chůzí, která se krátce po tom změnila na běh, vydám na místo setkání. Když tam doběhnu, pozdravím ostatní vlky "Ahoj", lehce kývnu hlavou a posadím se. Je mi celkem horko, nejsem zvyklý na teplé klima a můj kožich ještě nezačal řídnout.

,,Taky tě zase ráda vidím." odpověděla jsem Střele.

Pomalu jsem došla k místu, kde mělo proběhnout dnešní setkání, zatímco jsem se cestou ještě neznámým územím párkrát ztratila.
Na kameni zatím seděla jen Alfa, byla jsem trochu nervózní, i když jsem se zároveň tešila až poznám všechny vlky, kteří pro mne budou nová rodina. Bylo to zvláštní.

Když jsem v šeru večera přišla na velkou mýtinu viděla jsem neznámého vlka.. A Střelku se Sárou! Jak vyrostly.. Už to bylo dlouho co jsme byli na takovém setkání a Jayden vypadal.. Zarmouceně? Olle ležel na mých zádech a já si potichu sedla pod velký kámen. Pokynula jsem hlavou na pozdrav.

Obloha je ještě bledě modrá, ale na jak dlouho?
Dobře jsem si byla vědoma větve, odkud mě sledoval Portos, můj společník. Stejně tak jsem cítila, že kromě známých tváří, se tu s námi nachází i někdo další. Nepoznávám ten pach. Portos by mi však dal jistě znamení, kdybychom byli v nebezpečí

Když jsem v šeru večera přišla na velkou mýtinu viděla jsem neznámého vlka.. A Střelku se Sárou! Jak vyrostly.. Už to bylo dlouho co jsme byli na takovém setkání a Jayden vypadal.. Zarmouceně? Olle ležel na mých zádech a já si potichu sedla pod velký kámen. Pokynula jsem hlavou na pozdrav.

Když si všimnu Algyho, zvednu se a sednu si vedle něj. Přátelsky do něj šťouchnu. "Jak se zatím cítíš?" Zeptám se ho polohlasem.

Vystoupila jsem ze stínu stromů pod kterými jsem stála a šla pozdravit všechny přítomné, kteří zatím přišli.

Vidouc, kolik vlků se již kolem mě sešlo, tiše jsem seskočila z kamene, abych jim lépe viděla do očí. Pozdravila jsem se s Ninou a pak přistoupila k vlkovi, kterého jsem zatím viděla jen krátce... @ambrose

„Zmateně,“ odpovím popravdě svému příteli, ačkoliv cítím velikou úlevu, že je tady. Snažím se tvářit se alespoň trochu přátelsky, ale myslím, že z pohledu ostatních spíš tupě čumím na Alfu.

,,Tak už jsou tam vlci, maž tam!" Zaskřehotala mi Hex do ucha a sedla si na mou hlavu. ,,Ne ještě ne" namítala jsem. Na to mě zobákem dloubla do ucha. ,,Přestaň se už vymlouvat!" ,,Ty přestaň být tak hlučná" na čež jsem si vysloužila další klovnutí. ,,Fajn fajn.." udělala jsem pár kroků kupředu. Neustále jsem sledovala svoje okolí a kde se co šustlo. Nová smečka... jsou jen provizorní..než nasbíram materiály na útěk.. zatim bych se ale asi měla účastnit shromáždění ať nějak zapadnu..pomyslela jsem si a šla kupředu

Vidím kolem sebe několik cizích vlků které jsem nikdy neviděla. Bála jsem se je oslovit jelikož vypadali malinko děsivě ale běžela jsem pozdravit Střelku.,, Ahoj Střeli!! Jak se vede? " usmála jsem se na ni a kamarádsky do ní šťouchla

Posadila jsem se trochu dále od ostatních, kteří se mezi sebou očividně znali. Bylo to trochu trapné, myslela jsem, že tu bude více nových vlků a nějak se navzájem seznámíme. Ale zatím to vypadalo, že jsem nová jen já.

K vlkovi jsem mírně sklonila hlavu a pousmála se. ,,Vítám tě, Ambrose. Doufám, že tě brzy budeme mít šanci lépe poznat." Promluvím k němu, načež se otočím k jeho příteli. ,,Algy, je to tak?" táži se ho

,,Ano Nino, mám se dobře, je radost vidět tu staré i nové tváře." usmála jsem se na ni a šťouchnutí jí oplatila

Když se přede mne postaví Alfa smečky, znervózní mne to. Nevím přesně co udělat, ale zachovávám si svůj klid. Malinko se ukloním a opět kývnu hlavou. "Dobrý večer" Zdravení ostatních mi vždy lezlo na mozek, mám být více formální, nebo uvolněný? "Též tě rád poznávám" doufám, že to zní tak moc uctivě, jak to jen jde..

„Algy to jsem já,“ vycením přátelsky zuby, než mi dojde, jak pitomě asi vypadám. „Nebo Algernon, jak chceš. Očividně jsi tady ale na roztrhání…“

Posadila jsem se kus od kamene na kterém seděla Alfa. Pomoc...pomyslela jsem si. Snad tady vypadam cosi nenápadně.. ,,Zdravím" pozdravila jsem abych zas nebyla nezdvořák

Když jsem si odpovídala se Střelkou zahlédla jsem neznámého vlka který seděl opodál a hrabal tlapou do země. Šla jsem vlka/vlčici pozdravit

@kalle