Setkání na Louce Bohů

Na moment mě zarazí, kam ambrose strká svůj čumák, ale pak si řeknu, že jsem si to asi vyložila špatně

Snažím se udržet oči otevřené, aby to nevypadalo jakože se nudím, a tak začnu koukat na jednotlivé vlky. Když navážu kontakt s alfou, začnu se cítit lechce nekomfortně. Zvednu hlavu.

,,A teď k věci. Většina z nás je vyhladovělá a někteří z nás si ještě zařizují místo k bydlení. Prosím tudíž všechny, kteří mohou, ať se nyní v prvních teplejších dnech vydají na lov. Vrací se k nám husy i stáda laní, která se vydala na lepší pastviny. Pokud můžete, rozdělte se s těmi, kteří na tom nyní nejsou tak dobře. Věřím, že si jako smečka můžeme v tomto čase pomoci a uvidíte, že se vám taková pomoc zase vrátí."

Ze stran smečky se ozvalo přikývnutí a souhlas. Včetně mě. Mezitím Hex vylétla do větví aby měla nadhled nad věcmi opět nechávajíc mě na pospas osudu. No ne že by mi to vadilo..

Poslouchám Alfu a zároveň se dívám po ostatních vlcích. Všichni vypadají zaujatě a přikyvují tomu, co Alfa říká. Snad sem mezi ně zapadnu, pomyslím si..

,,Prosím ještě všechny, zda má některý z vás něco na srdci, co je třeba probrat?" ohlédnu se po vlcích usazených v trávě v útvaru, který více než kruh připomíná hrušku.

Poslouchám, ale jen tak jedním uchem tam a druhým ven. Proč se na mě koukala tak.. zvláštně? Přikyvuji ve znamení toho, že souhlasím. Nevím, jak moc budu mít chuť dělit se s cizími o svou kořist..

Poslouchám a pozoruji ostatní z nejistotou. Po chvilce poslouchání sklopila jsem hlavu dolů a nenápadně jsem se vrátila do snění.

Náhle se ve mně zrodí nepřekonatelná touha udělat něco nepřípustného. Tak moment! Já tubýt Alfa. Já tu určovat pravidla!
,,Tímto prohlašuji hrušku jako ovocný symbol Ambodie!!!" Zvolám očekávajíc všeobecné nadšení

Trhnu sebou při zvuku Alfina posledního zvolání. Hruška? „Hruškaaa!“ zavyju nadšeně, ani si pořádně neuvědomujíc proč.

Proberu se ze snění a nadšeně přikývnu ze souhlasem.

Napoprvé mě polije vlna zmatení? Hruška?! Co to ta alfa mele?? Ale pak ze zmateného pohledu jsem přepla na úsměv.. ,,Jéj hruška" zavyla jsem slabě. Bože do jaký smečky jsem se to dostala?!

Jen zmateně koukám na Algyho. Mám takovej ten "do you ever look at someone and wonder.. what is going on inside their head?" moment, ale po chvíli se začnu chytat. I když jsem potichu a mám neutrální výraz, užívám si atmosféru.

Zmateně jsem se podívala nejdřív po Alfě a pak po ostatních. Nikdo moc nevěděl co se to sakra děje, ale rozhodli se přidat k nadšení Alfy, tak jsem udělala to stejné. ,,Hruškaa..''

,,Hruška!!!" nadšeně jsem zavyla a ani si nevšimla že mezitím se Jayden někam vytratil. Olle mě varoval před blížící se bouří a já ji pak také ucítila. Varovně jsem zavyla

,,To je znamení!" zavyla jsem směrem k obloze. ,,Bohové vědí o našem rozhodnutí! Vlci moji, dokázali jsme to!!"

,,Cožee..?'' Znova se zmateně podívám kolem, netušíc, že se blíží bouřka. Najednou však nedaleko zahřmí a okamžitě mi to dojde.

Všimla jsem si že začíná být větší tma, tak sem se radši přiblížím k ostatním a sklopim ouška dolů.

Mým tělem projede vlna jakéhosi mrazu. Ztuhnu. Cítím energii zesnulých vlků. Nevím kolik jich tu je, ale vím o jejich přítomnosti. "Hej" šťouchnu do svého společníka "někdo tu s námi je, cítím to.." tón mého hlasu naznačuje, že se jedná o společnost duchů. Ještě svou schopnost neumím ovládat tak dobře a přecejen se trochu bojím.

Po hlasitém zahřmění se se zježeným kožichem rozhlížím kolem. A sakra.

Náhle si všímám, jak se nálada mění. Zdá se, že se něco děje. ,,Nemějte strach moji drazí. Jsem na vše připravena." chlácholím je a Portos se za tím snáší na místo ve dle mě s vakem plným mých hruškových zásob.

,,To si jen Bohové žádají oběť." pousměju se a oči upřu na Amroseho. ,,Nechtěl bys jít první?" nakloním hlavu na stranu a zvesela vycením zuby

,, Střeli? Měli bychom se schovat pokud nechceme aby se nám něco stalo. " vyzvala jsem Střelku a její vak hrušek?

Tělem se přitisknu blíž k Algyovi. Upřímně jsem nikdy takový nával energie ze světa mrtvých nepocítil. Snažím se aspoň trochu uklidnit a asi tajně doufám, že mi v tom blízkost ke svému kamarádovi pomůže. Podívám se na alfu. Vím že to byla jen vtipná poznámka, als stejně mě to vystraší o něco více. Snažím se nic nedávat najevo. "Ne, to bude dobré.."

,,Neměj strach, má drahá sestřičko. Velká Střelinka se už o všecko postará." Nevím proč, ale nemůžu se přestat usmívat
,,Portosi, rozestav hrušky!" přikážu luňákovi.
,,Provedu, Alfo!" salutuje mi Portos