Setkání na Louce Bohů

,,Střelo!" zavrčím jak nejhlasitěji můžu, když udýchaně doběhnu na louku. ,,Já vědělm, žes mi ten chlast ukradla ty!!"

,,Jestli je tady všechny zabiješ, čím to sakra pomůže Arcovi?!!" po těch slovech se rozkašlu. Z hrušek už se čoudí až sem a není to příjemný zápach.

,,No tak! Pohněte se! Musíme je uhasit dřív, než to špatně skončí." Zavrčím na ostatní. Zdá se, že Střela si z mého příchodu nic moc nedělá

Proberu se z krátkého transu, když na nás všechny neznámý vlk zavrčí. Rychle se ještě jednou podívám na Střelu a pak začnu hasit hrušky.

,, Wittane! Co tady děláš! Nechoď blíž" snažila jsem se zaostřit mé vidění na siluletu vlka kterého jsem poznala jeho hlasem a přijít k němu blíž. Z ničeho nic se mi podlomila noha a popálila jsem se o jednu hrušku

Nadýchal jsem se moc kouře, bolí mě hlava. Zrazujou mne nohy, ale i tak se snažím doběhnout k Algyovi s alfou. "Notak, dělej, pojď!" začínám panikařit. Není čas na to hrát si na hrdiny, blbečku..

,,Nino, poz-" chci vlčici varovat, ale vím, že je pozdě. Rozběhnu se jejím směrem a snažím se jí pomoci, jak nejlépe mohu. ,,Nehoř!" naštvaně zakřičím na dotyčnou hrušku.

Nečekal jsem, že by to zabralo, ale zdá se, že mě hruška poslouchá. Skutečně přestává hořet.

Podlamují se mi nohy, ale na vlkův příkaz vyskočím. Vezmu do tlamy nezapálenou hrušku, na které stojím, a pokusím se vykročit.

Wolfy:

Z Wittanovo volání o pomoc nejsem úplně nadšená. Naopak panikařím. Vlčata hodím na krk Chrisovi a běžím k mýtině. SAKRA ŽE JÁ TAM NEŠLA. JEŠTĚ TRAUMATIZUJE VŠECHNY VLKY

Stoupnu si za mého přítele a snažím se ho čumákem popostrkovat dopředu. Je mi jedno co se stane mně, ale chci aby byl v pohodě on.. Mlží se mi zrak

,, Wittane uteč, není to tu bezpečné. Já to zvládnu" řekla jsem staršímu vlkovi

Polekaně se otočím když uslyším Ninu vyjeknout bolestí. ,,Nino!'' Hned jí přiskočím na pomoc a snažím se ji odtáhnout pryč od nebezpečí, zatímco slyším ostatní vlky dusit se v kouři z hořících hrušek. Vážně se tohle děje? Zní to tak bizarně, když si to pomyslíte..

,,Ne, nikdy Ninoo! Nikdy jsem ti to neřekl, ale pro tebe bych položil i život!" zavyju a skočím po další hrušce. ,,Přestaň hořet, malej zelenej demente!!"

Už z dálky vidím kouř jak se valí z božské mýtiny. ŽE JÁ JSEM DALA TEN POST ALFY STŘELE...

‚Neblížila se náhodou bouřka? Nějaký ten déšť by nám docela pomohl…‘ Přemítám, když se motám směrem k okraji shromaždiště, víc kvůli Ambrosovým nervům než pro vlastní bezpečí

Konečně se dostanu na místo. ,,DOPRDELE CO SE TU DĚJE?!" vyj3knu nad spouští

Vůbec si neuvědomuju, že kouře je stále čím dál víc. Z návalu adrenalinu jsem ho zpočátku ignorovala, ale teď je ho příliš a je všude. Valí se mi do očí a čumáku zatímco bojuju s hořící hruškou a snažím se se neudusit. Když vtom hruška konečně přestane hořet což mě povzbudí a vrhnu se do boje s dalším zeleným plodem.

Zatímco mi pod tlapami dohořívá hruška, sleduji, jak Střele dohořelo chroští a ona spokojeně leží na trávě a skoro jakoby se chystala spát. No to je skvělý

Mohutným dupnutím ze země vyraší dva kameny které vyzdvihnou některé z vlků nad plameny. Měla jsem dost casu na trénink schopností země..

Když jsem se dostala do bezpečí, Zavyla jsem na poplach aby všichni utekli. Nechtěla jsem vidět nikoho kdo dnes mohl zemřít

Když se s Algym dostaneme mimo centrum dění toho všeho, snažím se pobrat dech a dostat do svých plic nějaký vzduch. "J-jsi v pořádku?" Udýchaně se jej zeptám. Až teď mi dochází, jak horko mi vlastně je. V tundrách většinou nebývají psychotické alfy s úmyslem podpálit svou smečku..

Dalším dupnutím se snažim jaksi kameny ohraničit oheň aby se nerozšiřoval. ..

Díky všem Bohům za ty dary. Když si na chvíli oddechnu, všimnu si, že přímo vedle mě skutečně spí Střela. To ji vážně budu muset mít na starosti zorvna já??

Mezi plameny si všimnu nově příchozí vlčice, kterou neznám. Očividně ovládá schopnost země, díky které právě zachraňuje pár vlků. Musím se potom zeptat kdo to je, jestli tuhle zvláštní událost vůbec přežiju..