Kanta-hlídka 3/5

Vesele jsem klusala vedle Jessi, vlčata si již hrála s Itori a my šli na další hlídku. ,,Jsem ráda že už jsi v pořádku." usmála se Jess. ,,To já taky, tak si jdeme užít další hlídku." navrhla jsem. U Jezera duchů jsme kromě nějakých pozůstatků po zvěri nic nenašli. Jessiin domov podle mne neobsahoval žádná tajemství. Byla jsem zde už tolikrát, že jsem to tu prostě znala. Popošly jsme na další stanoviště. Hory Pierwany. Možná si pamatujete na ten incident s medvědem, který na mně zachoval šrámy nejen na těle, ale i na duši. Následující zastávka byla u vlčího hřbitova. Jessi se v tu ránu začala chovat divně. Jako kdyby někoho hledala. Ale proč by mi o tom neřekla? Nechme to být. No další místo jsou močály. Ani vám asi nemusím říkat, jak po hlídce tam vypadám. A ještě k tomu ti komáři a všechen ten otravný hmyz. Avšak to patří k mé práci, takže mi nezbývá nic jiného než se k tomu obrátit čelem a jít. Bílé hory byly jako vždy velice zajímavé. Potulovalo se zde pár zajíců na večeři. Vždycky se hodí zásoby. A nebo ne? Já si prostě 2 ulovila a nesla jsem je v tlamě. Cestou jsme šly návštívit Faybell, naší Gammu. Chvíli jsme si povídali, ale potom už byl čas jít dál. Běžely jsme do Písečných plání. Je to pěkně daleko, vám povím. Tam mě ale zaujali ti koně. Taková majestátná zvířata! Museli jsme ale dokončit naší povinnost. Nikde nebyly žádné stopy od nepřátelských tlup, tak jsme se vydaly za Itori vyzvednout ty naše malé nezbedy. Povím vám, že takové hlídky mám opravdu ráda. Večer jsme si rozdělili zajíce z Bílých hor a uložili se ke spánku.

3/5