Kanta 2/5 2

,,Wolfy, vstávej" volal na mě někdo. ,,Další divný sen?" Pomyslela jsem si. Ale nebyl, nademnou stála Quatim a usmívala se. ,,Dobré ráno Wolfy" řekla vesele ,,Dobré ráno Quatim, proč jsi dneska tak veselá?" zeptala jsem se ,,Mám pro tebe dobrou i špatnou zprávu...'' začala ,,Ta dobrá je, že už se můžeš vrátit domů za svými vlčaty a ta špatná je, že budeš muset nosit tento kus látky spojený šnečím slizem na očích. Vím, že to zezačátku bude nepříjemné, protože nic neuvidíš, ale zachvíli si na to zvykneš a budeš se umět orientovat. Později budeš moci i dělat hlídku, ale bez Jessi. Ta je na tom hůře." řekla. Dovtípila jsem se, že na hlídce budu pravděpodobně s Chrisem.

Pohled 3. Osoby
Nu stalo se jak Quatima řekla. Wolfy nosila několik dní latkový obvaz na očích a musím přiznat, že si na to i zvykla. Naučila se takovou schopnost jakou ovládají netopýři, samozřejmě ne tak dobře, ale snažila se k tomu priblížit. Používala to jen v jeskyni. Venku s ní někdo musel chodit jinak by se ztratila.

Pohled Wolfy
Probudila jsem se ve sluji jako každé ráno. Už mě nepřekvapilo, že jsem neviděla nic kromě černa, které vydávala ta páska přes oči. Dneska jsem se rozhodla, že půjdu s Chrisem na hlídku. O Jessi jsem bohužel neměla informace Vyrazila jsem za Hirkou. Byla jsem moc ráda, že neutrpěla žádná větší fyzická ani psychická zranění. A proč jsme šli za Hirkou? No, Itori bohužel umřela v boji. Pořad mi to drásá, ale už jsem se s tím smířila.A tak se Hirka nabídla, že nám pohlídá vlčata, Střelku a Ninu.
Vlčata jsou v péči a my můžeme vyrazit. Chris mě celou cestu musel navigovat, abych šla správným směrem, ale nakonec jsme dorazili k jezeru duchů. Pozorně jsem poslouchala kde se co šustne. Pomalu jsme obešly celé jezero. Mlha byla dost nízko, ale Chris skrz ní viděl dobře, já však samozřejmě s páskou ne. U jezera duchů jsme nic nenašli. Postoupili jsme až k Jessiině sluji. Byla prázdná. Nikde nikdo, perfektní útočiště pro nepřítele. Když v tu ránu jsem něco slyšela. Zavrčela jsem, abych Chrisovi dala znamení, že něco není v pořádku. ,,Co když uvnitř přece někdo je?'' řekla jsem si a pomalu se plížila jako panter dovnitř sluje. Chris byl hned za mnou. Ucítila jsem tam vlka. Už jsem byla připravena k útoku, když v tu chvíli mě Chris zastavil ,,Počkej Wolfy, neútoč! To není žádný nepřítel, vždyť je to Spirit!" Překvapeně jsem zastavila ,,Spirite? O-omlouvám se. Já jsem tě přes tu pásku neviděla." zakňučela jsem. ,,To nevadí Wolfy, chápu tě. " odvětil. Chvíli jsme si ještě povídali, ale už nastal čas na další bod naší hlídky. Hory Pierwany samozřejmě. Jejich skalnatý povrch mi nedělal v chůzi problém. Chodili jsme po jejím hřebenu, odkud jsme měli rozhled. Nádhera! Nic jsme zde nenašli. Nakonec jsme ale museli jít dál, proto jsme slezli a vydali se směrem k Vlčímu hřbitovu. Bylo tu temno, jako vždy. Špatně se zde orientovalo i s očima natož co potom já, která ani nevidí. Obešli jsme celý hřbitov, ale nic jsme tam nenašli. Posltoupili jsme zas o kus dál Močály, opravdu nebebezpečné místo, byly pro nás velkou výzvou. Bylo to velice riskantní. Mohli jsme močál obejít, ale to by pro nepřítele byla výhoda. Mohl by tam jít a my by jsme si ho ani nevšimli. Rozhodli jsme se tam tedy jít. Pomalu jsme šli po vyšlapané cestě. Moc široká nebyla, což pro nás působilo riziko. Chris mě musel navigovat, abych nešlápla o kousíček vedle. Nic jsme kromě komárů, dotěrných much a ostatního hmyzu nenašly. Naše výprava už je skoro u konce. Písečné pláně. Bitva je změnila k nepoznání. Písek už nebyl zas takový jako býval, ale byl nasáklý naší krví. (Takhle mi to popisoval Chris). Nakonec jsme se vrátili domů. Naše dnešní hlídka byla u konce.

2/5 2.
Poznámka: Léčitelčino jméno je Quantima, ne Quatima.

Jej, já jsem ale hloupá. No nevadí, příště si na to dám pozor