Moje minulost

Smrákalo se a já jsem od rána nenašla  nic co bych snědla. Kuro si taky někam odletěl, takže jsem zůstala zase sama. Tlapky mě bolely z chůze. Sníh tal a z okrajů propasti na mě kapalná voda nebo padaly kusy poloroztátého sněhu. Po pár minutách jsem konečně zahlédla skalní převis. Došla jsme k němu. Měsíc už svítil ve své plné kráse nad propasti. Párkrát jsem obešla dokolečka než jsem si sedla ocas jsem natáhla kolem tlapek a pozorovala zářící úplněk. Najednou se před měsícem myhl černý stín. Poletoval si krouživými oblouky tam a sem. Zbystřsila jsme a byla jsem připravena ho popřípadně zneškodnit. S každým pohybem se černý stín přibližoval blíž ke mně. Na zem spadlo nehybné tělo. Vztala jsem a pomelau jsem přišla až k mršině králíka. Zvědavě jsem ho očuchala. Znovu jsem se podívala na černý stín na obloze. Teď jsem ho poznala, byl to Kuro. Veselé jsem zavrtěla ocáskem. Kuro přistál na mršině vedle mě. Spokojeně jseme se pustili do mrtvého králíka, který se po chvíli proměnil jen v hromadu kostiček. Kuro je ještě jednou důkladně obral zobakem. Pak jsem si spokojeně lehla a omotala ocas okolo sebe. Kuro ke mě přiskočil. Oba jsme během pár minut tvrdě usli vyčerpáním.

200 darwenů