Minulost - cizí smečka

UPOZORNĚNÍ: Na radu Střelky, vydávám nový a zároveň starý příběh, který byl napsan 5.4. 2019. Proty co zatím nečetli všechny mé příběhy nebo je zapomněli, doporučuju vám přečíst si Neznámí vlk, protože tenhle příběh na něj volně navazuje a na tento příběh zase navazuje Zplacený dluh.
PRO WOLFY: Nemusíš ho hodnotit, je jen na připomenutí


Probudila jsem se hodně brzo ráno. Tma halila tichý les, jako každé ráno. Nemohla jsem znovu usnout, tak jsem se vydala jako vždy na lov. Čerstvý vzduch a trochu toho pohybu mi neuškodí. Před odchodem jsem poprosila Kura, ať pohlídá Cali, kdybych se nestihla vrátit před tím než se probudí.

Vyběhla jsem do tmy. Bílý kožich odrážel zapadající měsíc. Muselo být nejméně tak okolo čtvrté ráno. Doběhla jsem k jezeru duchů. Byla tam mnohem větší zima než kde jinde. Všimla jsem si stínu nad jezerem. Nejspíš to byl duch té holčičky. Ztáhla jsem uši do zadu a potichu jsem se vrátila do stínu lesa. Zavanul vítr. Ucítila jsem pach krve s vůní jelena. Rozběhla jsem se po větru tiše jako myš. Netrvalo dlouho, když se přede mnou objevila ještě neznámá planina. V měsíčním světle jsem si všimla obrysu zraněného jelena.

Připravila jsem se neslyšně ke skoku, když náhle jelen zbystřil. Pozorovala jsem okolí, ale nikde nic. Náhlé křupnutí větví za mnou jelena vyplašilo. Ohlédla jsem se za sebe. Dva černošedé stíny se zářivýma očima a vyceněnými tesáky. Cizí vlci. Blesklo mi rychle hlavou. Vycouvala jsem na mýtinu, kde ještě před chvílí stál jelen. Z křoví za mnou vyšel jeden z vlků. Druhý kamsi zmizel. ,,Co tady děláš" zeptal se mě. Něco podobného jsem už slyšela od Wolfy, když jsem došla na území Ambodijské smečky. ,,Co tady děláš ty?" optala jsme se ho. ,,Jsi na území Orisovy smečky a já jsme hlídka." Vycenil na mě tesáky a zavrčel. Vypadal dost naštvaně.
,,Omlouvám se, pokud dovolíš už půjdu." Snažila jsem se zmírnit nepříjemnou situaci.
,,Nemůžeš odejít dokud ti to nepovolí naše Alfa." zdůraznil svá slova výhružným zavrčením.
Mezi tím dorazil i jeho druh s ostatními členy smečky. ,,Kdo jsi?" zeptal se mě ledově chladným hlasem jeden vlk. ,,Jmenuju se Hirka a jsem ze sousední smečky Ambodia, " odpověděla jsem s lehkým zaváháním. ,,Hmm, " zabručel nespokojeně. Změřil si mě od hlavy k patě. ,,Škoda takové vlčice, " odmlčel se. ,,Smečko víte, co máte dělat s nezvanými hosty, " zlověstně se ušklíbl. Pak se otočil a odešel se třemi dalšími vlky do šera lesa. Sklopila jsem uši a výhružně jsem zavrčela. ,,Do Phayonu, " ucedila jsem mezi zuby. Nahrbila jsem hřbet. Doufala jsem, že to přežiju. Byla na mě moc velká přesila. Jedna ku šesti. První zaútočil velký černý vlk. Napřáhl se, aby mě uhodil, ale minul. Další vlk mi skočil na záda. Měla jsme co dělat, abych ho setřásla. Konečně ležel na zemi. Chtěla jsem ho ještě kousnout, ale to už jsem se musela bránit proti jinému vlkovi. Chytla jsem ho nahoře na krku a škubla. Vlk bolestně zavyl. Chňap. Chytl mě černý vlk za kožich u krku. Zavyla jsem bolestí. Další nečekaná rána do čenichu mě odmrštila na zem.

Tělo mi vibrovalo bolestí. Můj původně bílý kožich zašpinila rudá krev. Nohy mě neposlouchaly, nedokázala jsme jim poručit, ať mě vrátí do boje. Zůstala jsem tam bezbraně ležet a zmohla jsem se jen na bolestné kňučení. Viděla jsem, jak černý vlk vyskočil do vzduchu. To je můj konec, pomyslela jsem si smutně. V hlavě mi proběhly miliony vzpomínek na smečku,
na Amintu, na Wolfy, Jessi, Cali, Střelku a ostatní. Vybavila se mi dokonce i vzpomínka na Rimeho. Ozvalo se zakňučeni, které mě probralo z myšlenek. Přede mnou stál vlk. Jeho kožich hrál různými odstíny šedé. ,,Té vlčici neublížíte, " zavrčel.
,,Rime?" poznala jsem jeho hlas.
,,Neboj mám to pod kontrolou, " usmál se na mě. ,,Rime! Ty zrádče!" zařval na něj jeden vlk. Rime se nahrbil a zuřivě zavrčel. ,,Máš s tím problém Argo?!" odsekl mu. To už Argo nevydržel a vyjel po Rimovi. Ozvalo se párkrát zakňučení. Argo se skácel k zemi. Kožich na krku mu barvila krev. Byl mrtvý. ,,Někdo další?!" zavrčel výhrůžně Rime. Ostatní vlci stáhli ocasy. Vypadalo, že ztratili odvahu. Rime se ke mně otočil. ,,Pojď, odvedu tě k zpět, " ohlédla jsem se na ostatní vlky. ,,Neohlížej se na ty štěňata." zavrčel ještě trochu zlostně. Pobídla mě do kroku. ,,Stůj Rime, " zaburácel mocný hlas.

Otočila jsme se. Uprostřed planiny stal mocný černý vlk. Měl kolem krku náhrdelník s magickým kamenem. Ostatní vlci včetně Rimeho se před ním klaněli. ,,Jak ses opovážil zabít jednoho ze členů naší smečky synu?" Rime se znovu postavil na všechny čtyři nohy. ,,Napadl moji přítelkyni." namítl. ,,Napadl?" podíval se na mě. Zmateně jsem přikývla. ,,Oh, promiň mi to. Jsem Alfa a mé jméno je Oris, tvé?" zeptal se mě. ,,Jmenuju se Hirka." odpověděla jsem mu. ,,Proč tě napadl?" váhala jsem jaká slova mám použít na odpověď. ,,Byla jsem lovit, když jsem zabloudila sem. Potkala mě hlídka a jeden z vlků rozkazal mě zabít." Oris poslouchal, pak se podíval na vlka vedle něho. Nemusela jsem mu ho ani popisovat, byl to on. ,,Proč rozhoduješ o tak důležité věci za mými zády?" vlk nestihl ani nic namítnout. ,,Od teď tě z Bety ponižuju na vyhnance. Nesmíš se přiblížit k Orisově smečce a nikdy se už nevracej!" zavrčel na něj. Vlk jen stáhl ocas a zmizel v houští. ,,Velmi mě těšilo Hirko." pousmál se na mě. ,,Rime je mi líto, ale zákony naší smečky platí pro všechny stejně. Musím tě vyhostit." V jeho hlase šlo poznat smutek, ale nedával to na jevo. ,,Odveď Hirku domu a už se nevracej." vyřkl konečný rozsudek. Rozloučili jsme se a vydali na cestu zpět domů.

Cestou jsme ulovili pár králíků. „Víš že jsem ti teď dlužná?" zavtipkovala jsem. ,,Nemusíš, já jsem ti teď splatil dluh." usmál se. ,,Jenže si obětoval k vůli mě víc." upozornila jsem ho na skutečnost. Chvíli jsme se tam ještě dohadovali. Pak jsme se na hranicích Ambodie a Orisovy smečky rozloučili a každý šel vlastní cestou. Sluneční vlk byl už vysoko na obloze. Poklusem jsem se vydala za Cali. Když jsem tam došla, měla už jednoho králíka, kterého ulovil Kuro, v sobě. Vesele mě přivítala. Večer jsem jí pak vyprávěla, co se mi dnes ráno přihodilo. Cali byla první, která věděla o Rimem, i když ne vše. Společně jsme se tomu zasmáli. Na čumáku jsme měla ještě pár škrábanců od černého vlka a dalších pár ran na těle, ale nic smrtelně vážného.