Z mé minulosti (1. část) - útěk

Ráno jsem se probudila ještě dříve než Sluneční vlk. Naposledy jsem si prohlédla své rodiče a sourozence, všichni spali tak klidně, kdo ví, zda si vůbec ráno všimnou, že jsem zmizela? Raději jsem všechny chmurné myšlenky odehnala a opatrně se vyplížila z jeskyně. Kousek za jeskyní, která byla až do teď mím domovem jsem se rozběhla a utíkala nejkratší cestou k hranicím území smečky.
Obíhala jsem doupata různých členů smečky, ale všude vládlo ticho. Horší to bylo s hlídkami, ty obcházeli naše teritorium a mohli si mne všimnout. Počkala jsem si za jedním keřem, až budou bezpečně daleko a pak konečně přeběhla za hranice.  Tam jsem se vůbec nezastavovala a utíkala pořád dál.
Zastavila jsem se až na jednom paloučku, abych znovu nabrala dech.  Sluneční vlk už byl celkem vysoko nad obzorem.  Vyskočila jsem si na jeden placatější kámen a nechala paprsky, aby mi vysušily můj kožíšek mokrý od ranní rosy.

200 darwenů. Pozor na chyby - viz mím

Dobře, pokusím se a děkuji moc ;-)

Moc krásný

Děkuji