Pokec č4 + procházka

Seděla jsem tiše na předem určeném místě a poslouchala noční zvuky přírody.
Mojí pozornost však odvrátil stín, který stál po mé pravici.,, Že by nějaký vlk?“ pomyslela jsem si.

Tiše jsem přišla k sedící Jessi. „Ahoj Jessi." pozdravila jsem ji se zářivým úsměvem.

Naštěstí přišla Hirka s úsměvem na tváři.
,, Ahoj Hirko, hezký večer že?“ podívala jsem se na oblohu.

Pozdravila jsem Jessi, Omrikona smečky a usadila se vedle Hirky, se kterou jsem přišla. Wolfy dnes čas neměla, kvůli nějaké záležitosti týkající se vedení smečky a tak mě vyzvedla Hirka u nás, abych se mohla dnešního srazu zúčastnit.

Všimla jsem si dvou vlčích stínů. Když jsem přišla blíže, všimla jsem si že je to Hirka a Jessi. "Ahoj" pozdravila jsem a posadila jsem se k nim.

„Jo, je opravdu nádherný." vydechla jsem.

„Ahoj, ty budeš Tory, že?" zvědavě jsem si ji prohlídka.

Také jsem se zadívala na oblohu a sledovala hvězdy, jak společně tančí na nočním nebi.

,, Ou ahoj Střelko. Ty jsi ale vyrostla. Dlouho jsem tě neviděla.“ usmála jsem se na vlče. O kousek dál jsem si všimla, jak přichází další vlčice Tory.,, Vítej Tory!“ šmikla jsem ušima.

Z přemýšlení mě vytrhla nově příchozí vlčice. Už jsem o ní od své opatrovnice slyšela, ale naživo jsem ji ještě nepotkala. ,,Ahoj Tory!" pozdravila jsem ji vesele a zavrtěla ocáskem. Zaslechla jsem i Jessinu zmínku o tom, jak jsem vyrostla. Ano i já na sobě poslední dobou pozorovala dost změn a musím říct, že hlavně k lepšímu a tak mě Jessina slova zahřála u srdíčka.

" Ahojky !" Usmála jsem se na všechny zářivě.

Byla jsem ráda, že jsme se tu setkali, i když ne všichni, ale i tak mi to zvedlo náladu. Zase mezi přáteli. „Tak, co budem dělat, nebo kam půjdem?" tázavě jsem přejela pohledem ostatní.

,, Nevím jestli mě znáš... Jsem Jessi.“ usmála jsem se. Tory jsem znala jen z vyprávění, ale několikrát jsem jí zahlédla, ale neměla jsem příležitost si s ní popovídat.

" Ráda bych se prošla. Dne je moc krásně. A vy?"

Tořin nápad se mi líbil a tak jsem přikývla. ,,Ano, taková menší procházka by se mi líbila." usmála jsem se.

Po Hirčiných slovách jsem přikývla a řekla:,, Budeme se nějakým místem vyhnout, ale vím kde to bude bezpečné.“

„Ou, promiň Tory, já jsem Hirka." zastiděla jsem se. Jak jsem se mohla jsem zapomenout představit? Měla jsem chuť se praští do čela, ale neudělala jsem to. Poslední dobou jsem nějaká roztěkaná a dechem nepřítomna.

" Ahoj Jessi" usmála jsem se na vlčici. " Ano, znám tě. Ale taktéž jen z vyprávění a přijdeš mi jako dost milá vlčice." Řekla jsem s úsměvem na tváři.

Zvedla jsem se a pobídla vlky.,, Pojďme.“ usmála.jsem se.

Ačkoliv jsem tu byla jediné vlče mezi již dospělými vlčicemi, vlastně mi to nevadilo. Aspoň jsem se cítila zas o něco dospělejší.

„Dobře." přikývla jsem nad nápadem večerní procházky v zimním období.

" Ahoj Hirko. Jsem moc ráda že vás můžu všechny poznat. A to osobně."

Následovala jsem dospělé vlčice a zvedla se ze země. Ještě jsem přešlápla na místě a vydala se za nimi.

S úsměvem jsem pobidla Střelku a vydala se za Jessi.

Otočila jsem se na Tory. ,,Já jsem Střela, už jsem ti to říkala?" zeptala jsem se jí pro jistotu, ačkoliv jsem si byla téměř jistá, že jsem se ještě nepředstavila.