Pokec č4 + procházka

Zachytila jsem pohyb dvou vlčic a už jsem věděla, že budou zapotřebí. Už jsem viděla zaječí noru a chviličku počkala, než Jessi s Hirkou zaujmou výhodné pozice, tak aby případně chytili zajíčka na útěku. Všimla jsem si, jak na kraji své nory sedí a soustředěně přežvykuje. Přikrčila jsem se a skočila po něm.

Náznakem nám řekla Střelka, ať jí popřípadně pomůžeme. Zaujmula. Jsem tedy pozici a ležela přitisknutá k zemi.

Už v době, kdy jsem se odrazila od země, jsem věděla s jistotou, že neminu. Chudák ten malý hnědý chlupáč si mě všiml až na poslední chvíli a místo toho, aby se hned utíkal schovat do nory ještě pár milisekund zůstal přikrčený sedět na místě. Skočila jsem přímo na něj a tlapkami ho přimáčkla k zemi. Zaryla jsem do něj své drápky, ale on se škubal.

Měla jsem strach, že mi ještě stihne vyklouznout, ale to už se vedle mě objevila jedna z vlčic.

,, Výborně Střeli!“ usmála jsem se na vlčici.

Zůstala jsme na své pozici pro každý připad, i přesto, že to Střelka bravurně zvadala.

,,Můžeš si svou kořist sníst.“ usmála jsem se.

Zajíc se ještě škubal a já se snažila napodobit Wolfy při lovu a zakousnout se mu do krku. Nejprve jsem se nemohla strefit a vypadalo to, že už mi ho Jessi pomůže přidržet, když jsem svými zuby konečně chytila zajíčkův krček a zahryzla se. Do tlamy mi vtékala teplá krev a ačkoliv se mi to nejprve trochu hnusilo, nakonec jsem se ještě mlsně olízla.

,,Ne to ne, já jí nesním, musím ji přinést domů Wolfy!" rozhodla jsem se, protože jsem chtěla, aby na mě byla pyšná. Najednou na mě dolehla obrovská radost z úlovku. Do teď jsem se soustředila na každý krok, ale nyní, když to bylo všecchno za mnou jsem si mohla konečně vydechnout a užít si ten skvělý pocit. Byla to výhra sama nad sebou.

Když se zajíc přestal hýbat, potěšeně jsem došla k vlčicím kousik předemnou. „Vidíš jak jsi to zvládla. Myslím, že ještě trochu tréningu a můžeš lovit sama." s úsměvem jsem pochválila Střelku.

Ještě celou cestu zpátky jsem se usmívala od ucha k uchu. Byla jsem opravdu šťastná, že jsem to dokázala a Jessi s Hirkou ze mě měly radost. Moc jsem se už těšila domů za Wolfy a Chrisem až jim tu novinu povím.

,, Dobrá tedy. Wolfy bude pyšná! Už budu muset jít. Zatím se mějte a dávejte na sebe pozor!“ usmála jsem se a pak se rozeběhla domů.

,,Dobrou noc." rozloučila jsem se s Jessi, zatímco jsem si v tlamičce pyšně nesla svůj úlovek.

Hirka mě odvedla domů, kde už na mě čekali. Popřála jsem dobrou noc i Hirce a pak jsem vyprávěla své opatrovnici a jejímu příteli o svém dnešním dobrodružství.

„Ahoj Jessi!" rozloučila a Střelku jsem cestou domů odvedla zpět k Wolfy. Celou cestu si nesla v tlamičce svůj úlovek a radostně poskakovala. U Wolfy jsme se rozloučily a já dál pokračovala už sama.