Vánoce v Ambodii

Opatrně jsem zpod stromu za závěsné stužky začal tahat jednu po druhé šišky. Nebyly to obyčejné šišky - byly obmotané barevnými travami a polepené kouzelným práškem. Ten měl zajišťovat klidné spaní. Jako první jsem se s šiškou vydal k hnědé vlčici - myslím, že se jmenuje Cali. Zatím jen bezeslova seděla.

Ze svého místa jsem sledoval Modráska s pestrobarevnými šiškami. Při pohledu na ně jsem se musel pousmát. Byl tu nový a přesto se takhle snažil, měl jsem z něj dočista jiný pocit, než ze Zacha. Modrásek do Ambodie zapadal.

//spíš želva do Ambodie zapadá

Pootevřela jsem pusu abych něco řekla, ale v tom ke mně přišel vlk, pravděpodobně tu byl nový. Zvedla jsem oči a podívala se na něho. Když jsem uviděla že mi nejspíš nese dárek, uhla jsem pohledem a předstírala že jsem kámen.

Tiše jsem seděla u stromku. Najednou jsem si uvědomila, že nemám dárky. (moje mysl)( Co mám vymyslet? Co kdybych odběhla a každému dala králíka. Počkat, Kde mám sehnat tolik králíků? Nesmysl vymyslím něco jiného. Co třeba jít do lesa a každému přiníst největší šišku co najdu. Bingo. ) Řekla jsem, že odběhnu pro dárky.Pak přeběhla louka a běžela lesem, nasbírala jsem jen ty největší šišky co jsem našla. Potom jsem je lehce posypala sněhem a zabalila. Utíkala jsem co nejrychleji jak jsem mohla, když jsem dorazila, opatrně každému dala zabalenou šišku. Přišlo mi to hodně trapné tak jsem si sedla co nenápadněji od stromku.(stydila jsem se)

/pockat, nejsou ty sisky pro dobre spani variantou tveho "zkazeneho" lapace snu ktery jsi vyrobil v realite, zelvi pane?

„Ty jsi Cali, ne?“ zeptal jsem se vlčice, zjevně ne právě nadšené z toho, že jí někdo věnuje pozornost. „Já jsem Křivozub. Tady máš... šišku. Měla by být očarovaná kouzlem dobrého spánku. Nejspíš. Pravděpodobně. Od želvy.“
Otočil jsem se a šel rozdat zbytek svých šišek.

Všiml jsem si dárku od Sáry a zvědavě ho rozbalil. Byla to veliká šiška posypaná sněhem a já Sáře s pousmáním poděkoval. Tušil jsem, že to byl dárek narychlo, ale neměl jsem to Sáře za zlé, naopak bylo milé, že si vzpomněla, přestože byla ve smečce jen krátkou dobu.

Další dárek jsem dostal od Modráska. Poděkoval jsem mu a přidal jeho dárek k ostatním. Zdálo se, že budeme mít v příštích solarech s Wolfy náramně vyzdobenou jeskyni.

/na ten lapač jsem si ani nevzpomněl...

,,A-ano jsem, a děk-" uprostřed věty jsem ztichla a snažila se co nejpřátelštěji usmát, i když mi do smíchu moc nebylo. Nejspíš to vypadalo falešně. Mrzelo mě že pro nikoho nemám žádný dárek.

/vidis jak jsem genialni <3

Kolem nás panovala vánoční atmosféra a já i Wolfy jsme měli radost, že jsme se s ostatními zase po nějaké době sešli. Bylo mi jen trochu líto, že nedorazila Hirka s Rimem, ale rozhodl jsem se, že jim co nejdříve jejich dárky sám donesu. Co se týče dárků pro Střelku s Arcem, které jsem sehnal pro případ, že by se vrátili, raději jsem na ně nezaváděl řeč, abych tu příjemnou atmosféru nepokazil.

Odkašlal jsem si. „Svátky se asi ve většině smeček neslaví, co říkáte?“

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Alespoň ve smečce, ze které pocházím se Vánoce neslavily, přijde mi to docela škoda, jsou to hezké svátky."

,,Tahle tradice přišla zdaleka, ale zatím se v okolí moc neuchytila." zamyslel jsem se. Sám jsem o Vánocích slyšel už dřív, ale dnes jsem je slavil poprvé.

,,Vánoce by měly vlky spojovat. Byly vymyšleny jako svátek, kdy se všichni vlci sejdou před nadcházející zimou a uspořádají oslavu, dokud je ještě dostatek kořisti. Obdarovávají se různými předměty, aby co nejpříjemněji prožili přicházející nevlídné období."

„Tak to asi máme štěstí... Arati přemýšlela - jako obvykle - a vzpomínala na to, co se o nich kdy doslechla. Asi ji to ale tak vyčerpalo, že od té doby spí... Říkala, že se z daleka doslechla o tradici dávání červených bobulek... důležitým kreaturám. Nevzpomínám si přesně.“

,,Hmm, o tom jsem nikdy neslyšel, ale tvá želví společnice se zdá být velmi vzdělaná, kdo to vlastně je?" zajímal jsem se.

Můj pohled byl stále zabodnutý do země. Chtěla jsem říct že dárek nemám, ale myslím, že bych se jen ztrapnila. Všichni přece dárky rozdávali..

„Arati je užvaněná stará drbna,“ odpověděl jsem prostě Chrisovi.

„Ale alespoň díky tomu zná hodně pověstí...“ dodal jsem ještě, když jsem si uvědomil, jak ti muselo vyznít.

Po Modráskových slovech jsem se rozesmál. Prostě jsem si nemohl pomoct... Tak s tímhle vlkem si asi ještě užijem.

,,To bys ji mohl vzít někdy sebou na pokec, rád bych se s ní seznámil." pousmál jsem se na Modráska.

,,Arati musí být skvělá společnice" zasmála jsem se po Modráskovo slovech