Z mé minulosti (6. část) - nejlepší snídaně

Ráno jsem se probudila pozdě, takže paprsky slunečního vlka sahaly až do mého pelíšku. Protáhla jsem se a ještě neměla ani pořádně otevřená očka, když mě něco zarazilo. Ucítila jsem lákavou vůni, ne, nepletla jsem se, byla to myška! A navíc byla přímo u mích tlapek! V tu chvíli jsem si vzpomněla na svůj sen a napadla mě absurdnost. „Že by se snad Portos vrátil v noci, nechal mi tu jídlo a já ho přitom viděla ve snu?“ uvažovala jsem. „Ale to nedává smysl, vždyť zatím neovládám žádnou magii! Nebo že by to byla jen náhoda?“ ptala jsem se sama sebe.
  Bývala bych nad tím přemýšlela ještě dlouho, ale ozval se můj žaludek a já se pustila do té dobroty. Snědla jsem jí rychle a nezbyla z ní ani kostička. Ještě jsem si olízala tlamičku, v představě, že mi tam ještě trochu zbylo, ale marně.  
  Potom jsem vyšla před skalku a rozhlížela se. A díkybohu jsem ho spatřila! Seděl na větvi nad skalkou a díval se na mne. Kývl mi na pozdrav a já byla v tu chvíli tak šťastná!

Super

Děkuji

Nmzc to je opravdu moc hezké

Ale mám - za tvůj názor

100 darwenů