Minulost - Ambodijska smečka

Ráno jsem vstala později než obvykle. Kuro byl zas ten tam. Slunce bylo těsně nad horizontem a sníh nahradily sněženky a jiné jarní květiny. Vyšla jsem z pod skalního převisu. Slimáčím tempem sem se dál propastí. Pochvily jsem dorazila k hromadě kamenů, po kterých bych mohla teoreticky vyšplhat na horu. Pomalu, ale jistě jsem se vyškrábala přes okraj propasti. Nahoře jsem se na chvily rozvalila, abych si odpočinula. Náhle zašustilo křoví. Zvedla jsem hlavu. Rozhlédla jsem se a pomalu se postavila na nohy. Stala jsem tam, ale nic se nedělo. "Asi to byl jen vítr" řekla jsem si pro sebe a vydala se na cestu hledat novou smečku. Po hodinách cesty jsem došla k velkému jezeru. Sklonila jsem hlavu, abych se napila, když na mě někdo křikl.  "Kdo jsi a co tu chceš?" leknutím jsem málem nadskočila. Otočila jsem se. Předemnou staly dvě vlčice. Jedná měla hustý zrzavý kožich a druhá jemně šedivou srst. Obě byly ozbrojené. "Jsem Hirka a hledám novou smečku." odpověděla jsem jim po krátkém zaváhání. Ta šedá si mě pohledem zaměřila od špičky čumáku až po konec ocasu, pak něco řekla té druhé. "Toto je Jessi a já jsem Wolfy-Chan, ale klidně mi říkej jen Wolfy." obě teď byly mnohem víc simpaticke než předtím. "Pojď za mnou." kivla na mě Jess. "Odvedu tě k naší alfě, ta rozhodne co s tebou bude dál." poslušně jsem přikývla a vydala se za Jessi. Wolfy si mě ještě jednou zaměřila pohledem a pak se na mě usmála. S Jessi jsme si cestu zkrátily povídáním. Vyprávěla jsem ji jak jsem se sem dostala. Dorazili jsme k alfě. Měla krásný lesklý kožich šedomodre barvy. Pokinula mi, abych si před ní sedla. Jessi stala opodál. "Jsem Aminta a ty?" představila se mi. "Já jsem Hirka." Aminta se mě vyptavala na můj život v rodiné smečce. Na skoro všechny otázky jsem odpověděla. Pak se hluboce zamyslela. Měla jsem strach že to semnou skončí špatně. V krku mi narůstal knedlík. "Dobrá jsi přijata mezi nás, ale musíš dodržovat pravidla Ambodijske smečky" usmála se na mě.  Všechny moje obavy padli s těmito slovy. "Můžeš jít" "Děkuju" zdvořile jsem se uklunila a vyšla za Jessi, která mě kousek doprovodila. U jezera jsme se rozloučily a ona pospíchala za Wolfy dokončit hlídku.
Zamířila jsem od jezera kousek výš ke skálam. Uslyšela jsem známé zakrakani. Kuro kroužíl nad vchodem do jeskyně o pár metrů dál. Usmála jsem se a poklusem jsem k němu doběhla. Jeskyně byla prostorná, v rožku tam bylo pár výběžku na kterých by se dalo spát. Venku před jeskyni byla široká plošina s menším výhledem k jezeru. Spokojeně jsem se uvelebila. "Tady se mi bude líbit" zašeptala jsem.

Hirko, Hirko, Hirko....
mohla jsi mít krásných 400 darwenů, jenže.... mám pocit že víc chyb jsem v jednom příběhu ještě neviděla. Sotva přečtu první tři slova - chyba. Vstala se píše se S, a ne Z. Další chyba je jen o řádek níž - je to "jsem se dala", a ne "sem se dál". Chápu že tohle je nejspíš vina autocorrectu, ale vážně zabere tolik práce si to po sobě jednou nebo dvakrát přečíst? Kdybych měla vyjmenovat všechny chyby které tu máš, bylo by to na dalších 20 řádků. Je to škoda, za tohle bude jen 200D.

A ještě jedna poznámka - oba vlci nemůžou být ozbrojení, protože skutečnou zbraň (háky na drápy) má pouze zéta, lambda ne a drápy a zuby se jako ozbrojení nepočítají, neboť je má automaticky každý vlk. To by jsme pak o každém vlkovi mohli vykládat jako o ozbrojenci.
Pokud jsi však na mysli měla slovo obrnění, je to taky špatně. Lambda nebývá nikdy obrněna, protože brnění brání v běhu a především je velmi těžké, takže by pak možnost rychlého útěku nebyla možná. Zéta ale své brnění má.

Vem si to prosímtě k srdci a pouč se ze svých chyb, jinak tvoje příběhy nebudou zdaleka vydělávat tolik, kolik by mohly.
200 darwenů.

Opravím chyby.

Hirko napsal:Opravím chyby.

Chyby už opravovat nemusíš, stačí když se z nich poučíš.

Dobře, příště si dám větší pozor.