Neměla jsem na výběr

S Arcem jsme seděli v jeskyni a pochutnávali si na snídani, kterou Chris stihl ještě před rozbřeskem ulovit. Wolfy byla něco vyřizovat, a tak byl ještě chvíli čas, abychom si rozmysleli, jak jí to řekněme. Neměla jsem z toho dobrý pocit, byla jsem si jistá, že to Wolfy nevezme nejlépe. Arco přemýšlel asi podobně, protože se na mě mezi sousty podíval a promluvil tichým hlasem.

,,Co když to vezme špatně?" Zeptal se mě s nervózním pohledem.

,,Zvládne to, navíc život mého bratra mi přijde důležitější, než to, zda bude mít Wolfy strach, i když ani z toho nebudu mít radost." Řekla jsem v odpověď a přitom pokukovala po Chrisovi, zda nás náhodou neslyšel. On však ležel před jeskyní a svůj černý kožich vystavoval slunečním paprskům.

,,Bude nejlepší, když to nebudeme odkládat a řekněme jí to hned, jak přijde. Bojím se, že Sparkymu dochází čas." Řekla jsem se zachmuřeným výrazem ve tváři. Arco jen přikývnul. Byla jsem mu vděčná, že do toho jde se mnou, ať už cítil ke komukoliv cokoliv.

,,Ahoj Wolfy!" Pozdravila jsem bílou vlčici, když přiklusala k jeskyni.

,,Ahoj Střelko, co se děje, že jsi jak na trní?" zasmála se Wolfy. Já uhnula pohledem, ale ihned se zas otočila k ní, když jsem si vzpomněla na Sparkyho.

,,Chtěla bych tě o něco požádat Wolfy, ale asi se ti to nebude líbit." Pousmála jsem se trochu smutně na ní. Alfa se posadila a já tak učinila též.

,,Víš, jak jsem ti říkala, o tom snu o mém bratrovi?" Wolfy přikývla. ,,Nemyslím si, že by to byl jen sen," pokračovala jsem.

,,Vlastně jsem si celkem jistá, že to sen nebyl a mám o Sparkyho strach. Chtěla bych se mu vydat na pomoc, ať už mu hrozí cokoliv." Domluvila jsem a ani si nevšimla, kdy se vedle mě stihl usadit Arco. Wolfy si smutné vydechla a chvíli si prohlížela své přední tlapky, než promluvila. Chris stál opodál a naší debatu sledoval.

,,Střelo, vím, že už nejsi malé vlče, ale dospělá také nejsi. Ač mi je to líto, nemohu tě pustit na tak nebezpečnou cestu. Kdyby se ti něco stalo, vyčítala bych si to do konce života." Řekla Wolfy a přitom se mi dívala přímo do očí, aby zdůraznila, jak vážně to myslí. Já chvíli zůstala zticha, ale pak promluvila znovu.

,,Má Alfo, život mého bratra, ať už to byl jakkoli dobrý bratr, je pro mě asi důležitější, než si myslíš. Chci tě tedy požádat o z…" na chvilku jsem se zarazila, protože se mi to špatně říkalo. ,,...změnu opatrovníka. Přeji si, aby mým opatrovníkem byl Arco." Dořekla jsem a vážně na Wolfy pohlédla. Hledala jsem v její tváři jakousi nápovědu, jak moc ji to vzalo, ale nic jsem nenacházela.

Alfa vážně přikývla.

,,Ač mě to, jako tvou opatrovnicí rmoutí, jakožto tvá Alfa jsou pro mě zákony Ambodie mou biblí. Pak tedy Arco, jsi ochoten přijmout zodpovědnost za nedospělé vlče Střelu, jít jí příkladem a chránit ji vlastním tělem v případě nebezpečí?" Tázala se Alfa Arca formálně a on se tedy zvedl a provedl slib.

,,Za Střelu přijímám všechnu zodpovědnost, půjdu jí příkladem a budu ji chránit vlastním tělem v případě nebezpečí." Řekl Arco vážně a Alfa přikývla.

,,Střelo, je toto tvé rozhodnutí zcela dobrovolné a je tvým přáním mít za opatrovníka Arca, Sigmu smečky Ambodie?” ptala se mě Wolfy.

,,Mé rozhodnutí je zcela dobrovolné a je mým přáním mít za opatrovníka Arca, Sigmu Ambodiaské smečky.” odpověděla jsem jí, jak po mě chtěla.

,,Pak se tedy stáváš novým Střelčiným opatrovníkem." Řekla Wolfy a bylo po všem.

V břiše jsem měla najednou prázdno. Wolfy už nebyla mojí opatrovnicí a ani Chris se už o mě starat nebude. Věděla jsem však, že to, co jsem udělala, bylo správné. Sparky mě potřeboval.

610D

Děkuji, má Alfo