Setkání na Louce Bohů

Jakou merde oběť? Blbý vtípky… Ještě víc se mi naježí chlupy a nervózně se postavím blíž ke svému příteli. A co ty hrušky, do háje? Motá se mi hlava.

Podívám se na Alfu ze strachem a pak na sebe a sklopím hlavu zase.

Oh bože, co se to děje. Jsem jak na jehlách, připravena zdrhnout hned co to pujde. Mrknu směrem nahoru kde mě sleduje Hex. Dám jí jednoduchý signál na odchod. Hex se snesla ke mě a já se zvedla dokud byla pozornost na alfu smečky. S posledním omrknutím situace jsem se vytratila ve stínech lesa.

Spokojeně sleduji, jak Portos trpělivě staví jednu hrušku po druhé před vlky. Mám nutkání se začít psychopaticky smát, ale na poslední chvíli se zarazím. Na to ještě přijde čas...
Když má před sebou již každý vlk jednu hrušku, spokojeně si přičichnu ke své... Achh, Witann tentokrát s alkoholem nešetřil...

Proběhnu se po mýtine směrem k Kalle a přitulím se k ní hned jak zahlédnu jak se třese a má zklopené uši,, Neboj, bouře za chvíli přejde.. Není se čeho bát " začala jsem ji chlácholit a zahmouřila oči nad Střelkou

,,Teď už stačí jen jediná maličkost." nemůžu se dočkat!!
Zpoza kamene vytáhnu připravené chvojí a kameny, o kterých mi Witann říkal, že umí vykřesat paprsek Slunečního vlka. A přitom vypadají tak obyčejně?

"Necítím se tady bezpečně" mezi slovy mi unikne zavrčení. Vycením tesáky, ani nevím na koho, a snažím se přemýšlet nad způsoby, jak se prostě vypařit.

Náhle si všimnu Ambroseho... Ten jistě bude vědět lépe než já, jak s tím zacházet...
,,Omego, žádám tě, abys mi přišel sem pomoci. Mám tady pro tebe šutříky a klacíky, vidíš? Uděláš mi sluneční paprsek." pokývu na něj.

Otočím se směrem na Ninu, která si sedla vedle mně. ,,Tohle se tady..děje běžně?'' Zeptám se jí, a znepokojeně pohlédnu zase na Alfu.

Potichu zavrčím když ucítím neobyčejně napjatou atmosféru kolem mě a pořád sleduji Střelku.,, Něco není v pořádku " zamumlám a Kalle po mně tázavě hodí pohled

„To mi povídej…“ zacvakám zuby jako vlčí baba a s výčitkami pohlédnu na Alfu, která ho odvolala. Přitom by mi nějaké ty čáry neměly být cizí. Připadám si ale jako v blázinci… Kde je asi Pihňa? Mám matný pocit, že by nás před tímhle byla varovala…

Zmatená já nevím co dělat dříve a radši sledují alfu co dělá než zbytečně panikařit. Ale pro jistotu plánuji v hlavě trasu zpátky domů pro jistotu.

Upřímně nevím, jak odpovědět. Uši se mi namíří dozadu. Nechápu její úmysly, ale nemám v plánu být její stupidní obětní beránek. "O co se snažíš?" S nechutí se odlepím od svého přítele a zvednu se na všechny čtyři.

Ninina slova mě zarazí. Od prvního setkání jsem čekala cokoliv, ale tohle pro mne bylo moc.

,, Ne, Kalle myslím že se Střelkou je něco v nepořádku ale nemám tušení co.. Tohle se nikdy nestalo a to Střelku znám od té doby co byla ještě malé vlče. " zašeptám Kalle do ouška a otřesu se strachy když uvidím že se Střelka na mě upřeně dívá

Pohledem střelím po Nině, vím, že ta něco tuší, a tak jen hlavou dám povel Portosovi. Musíme to rychle dokončit.

Uvidím, že se Střela upřeně na Ninu a v této situaci by to nemuselo skončit dobře, tak se před mou novou kamarádku ochranářsky postavím.

Sama vezmu jeden šutřík do tlamy a dám si dobrý pozor, abych si vzpomněla, jak mi to Witann říkal. Spokojeně sleduji jiskřičky, co se mi objevují pod čumákem. Už jenom chvilku, tohle se musí povést.

Nestačilo by Alfu trošičku přiomráčit, počkat až zaprší, a pak to dořešit později? Nevím, jestli to ale chci zkoušet…

"Mám pocit, že bychom měli jít" řeknu tak, aby to slyšel jen Algy. Byl bych nerad aby se mi něco stalo, nedejbože aby se něco stalo jemu.

Nechápavě pozoruji Alfu a pak se podívám po ostatních. Někdo něco musí přece udělat, ne? Nebo kam až to sakra nechají dojít..

A už vidím plamínek. Sice mi uhořelo trochu chlupů na čenichu, ale ještě něco zbylo, takže v pohoděě. Rychle chytím chvojí do tlamičky, však to skoro nepálí a už běžím od jedné hrušky ke druhé. Panejo, to je ještě větší sranda, než jsem čekala

Zmateně se dívám na Střelku jak podpaluje chvojí a beží s ním k hruškám. Bolí mě hlava a mám rozmlžené vidění divným pachem z chvojí a tuctu hrušek a nenápadně šťouchnu do Kalle aby utekla než se jí něco stane.

Z ničeho tady nemám dobrý pocit. Začnu hlavou drkat do svého "kamaráda". "Dělej, musíme jít" Packou odstrčím hrušku směrem od nás. Připravuju se, kdyby náhodou začala bouchat. "Notak" znova do něj dloubnu

Pokusím se pohnout nohama, které mám najednou jako z vosku. Místo pryč ale přepadnu směrem dopředu. Nohy se mi samy vydají k Alfě. Zastoupím jednu z hrušek. „Co to k čertu děláš?“ třese se mi hlas – ani nevím, co dělám sám.