Ztraceni 1. část

Po delším spánku jsem se probudila v krásný sluneční den. Koki ještě spal a Rain se pomalu probouzela semnou. Po nějaké době jsem řekla Rain, aby na nějakou chvíli pohlídala Kokiho. Řekla jsem jí také, ať na něj dává pozor a kdyby se něco stalo, ať mě zavolá. Vyšla jsem ven a začala hledat potravu. "Jelen! " potichu jsem vykřikla a pomalinku jako had se plížila až ke kořisti. Vyskočila jsem a zkoušela ho vyčerpat. Po několika kousnutí jsem ho zkolila. "Konečně!" vyčerpaně jsem povzdechla. Přinesla jsem jelena k našemu doupěti. "Koki, Rain? Jste tu? Halooo." Vyděšeně jsem se podívala na prázdnou slámu a začala jsem se obracet na všechny strany. "Koki!? Rain?"Poté jsem zavila tak nahlas, že i stromy se hněvaly a řeka se začala pomalu zvedat, ale poté zas ubývat. Pomalu jsem to začala vzdávat, až po chvíli jsem uslyšela volání o pomoc...


... Pokračování příště...

200 darwenů.