Písečné pláně - 2. část

„Vždyť je to kůň!“ zvolala Wolfy. Vystrašeně jsem na ni zírala, nevěděla jsem, co je to kůň, ale znělo to strašidelně. „Je hodně nebezpečný?“ zakňučela jsem potichu. „Ani ne, ale ať Tě ani nenapadne ho zkoušet ulovit! Vidíš jeho kopyta? S nimi by Tě dokázal zabít. Ale živí se trávou, stejně jako srnky nebo jeleni.“ Oddychla jsem si a začala si ho prohlížet. Měl stejnou barvu jako Wolfy s Ninou. Když cválal, všímala jsem si jeho pohybujících se svalů a vlající hřívy. Za jeho kopyty vířil písek a proti zapadajícímu slunečnímu vlkovi, vypadal opravdu úchvatně.
„Krása, že?“ ozval se za mnou neznámý hlas a já se s leknutím otočila. Ale naštěstí to byla jen Hirko, byla ve smečce nová a já ještě neměla příležitost ji poznat. „Ahoj Hirko!“ pozdravila ji Wolfy. „Co tady všichni děláte? Vždyť bude za chvilku tma!“ zeptala se Hirko nechápavě. „Šli jsme na procházku, ale zabralo nám to déle, než jsem plánovala.“ Odpověděla jí Wolfy, přičemž neustále přešlapovala z jedné tlapky na druhou. Vypadala nešťastně a tak jsem k ní přišla a otřela se jí o bok svým tělem, abych ji utěšila. S úsměvem jsem si všimla, že Ninu nejspíš napadlo to samé a je u Wolfy z opačné strany. „Spát tady je pro Vás moc nebezpečné a cesta až k Vám je na tom snad ještě hůře. Nechtěli byste dnes přespat u mě doma?“ otázala se Hirko a naklonila hlavu na stranu. „No, pokud Ti tam nebudeme vadit, tak bychom moc rádi.“ Řekla Wolfy a bylo vidět, že se jí ulevilo, protože se po dlouhé době zase usmála.

Super

Děkuji - tohle slovo jsem napsala už tolikrát a tolikrát ho ještě napíšu - nemá někdo nějaký nápad, co jiného mám psát???

Trošku jsem nepochopila?

No, vždycky mi to všichni chválíte a já vždycky napíšu jen děkuji - chtělo by to nějakou změnu

No nevím co děkuju je úplně normální

No právě a to já nejsem

200 darwenů

Děkuji Ami