Hledání úkrytu část pět

Další den, či po padacím dnu. Jsem se probudila u řeky Lavrridle. Noah si už dávno ulovil snídani. Tak jsem se protáhla a zeptala. ,,Dáš mi taky?". Noah odpověděl ,, Jistě, pod´ a dej si !". Tak jsem si dala králíka s troškou křečka. Noah se zaptel. ,,Tak co, najedená?". Já ,, Jo jo, půjdeme?". Noah zesmutněl a řekl. ,, Je mi líto nejlepší kamarádko ,ale  musím tě opustit. Prošli jsme toho spolu hodně. Viděli jsme různé části krajin, ale tomu je konec. Musím se věnovat rodině. Slíbyl jsem bratrovi, že najdu matku a to dodržím. Cesty naše se tu kříží. Já budu pokračovat naspátek a hledat matku. Musím ji přinést zpátky a ty najít nový domov. Doufám, že budeš navštěvovat mého bratra, minimálně každý měsíc a též se naučíš líp lovit.". Bylo mi lechce do breku, když to Noah řekl. Byla pravda, že to slíbyl bratrovi. Co mi tedy zbívalo? Musela jsem se s Noahem rozloučit. S slzami v očích jsem se s ním rozloučila, brala jsem to jako naposled. Protože jsem nevěděla, jestli ho ještě někdy uvidím. Při loučení jsem viděla, že je Noah smutný a má slzy na krajíčku. Když jsme se pořádně rozloučili, Noah se otočil, roztáhnul křídla a letěl. Sledovala jsem jak mizí v dáli. Když už ho nebylo vidět, tak jsem si uvědomila, že musím jít dál a hned jsem se rozhodla jít kolem řeky.
Při smutné chůzy, jsem začala přemýšlet nad včerejškem. Došli mi, že včerejšek byla jedna velká rozlučka. To jak jsme blbli v trávě, hráli si na schovku a honěnou. Bylo jakoby naposled. Noah to celou dobu věděl. To, že se  rozloučíme. Když jsem přestala přemýšlet, snažíla jsem naladit dobrou náladu. Nebylo to, ale takové jako s Noahem. Postupovala jsem po řece dolů asi 4 hodiny, dokad´ jsem neměla hlad. Byl čas oběda a musela jsem se oddálit od řeky nebo ulovit rybu. Nikdy jsem rybu nelovila. Tak jsem se rozhodla, že to skusím. Přišla jsem do menčí vody a dívala se jestli ji neuvidím . Čekala jsem 15 minut. Najednou se ve vodě něco mihlo a já po tom skočila. Plácala  jsem  se ve vodě a snažila ji udržet . Bylo to těžké, ale nakonec jsem se do ní zakousla a usmrtila. Dotáhla jsem ji na břeh a přemýšlela jak se taková ryba jí. Skusila jsem nejprve hlavu, tam moc dobře nechutnala. Tak jsem zkusila prostředek. Ten byl výborný, ale o ocasu se to říct nedalo, bylo v něm hodně kostí. Když jsem se najedla, pokračovala jsem dál.
Sledovala jsem nádhernou řeku stékající po kamenou a půdě. Okolo řeky bylo rákosí. Pak jsem narazila na problém. Řeka se tu křížila a já potřebovala jít přes ní. Co ted´? Hledala jsem nějaké mělčí místo, ale nenašla. Musím jít přes ní !!! Ale jak? Jediná možnost  je  se odvážit a přeplavat ji. Nejprve jsem se podívala na proud řeky jestli je to vůbec možné. Bylo to, ale s rizikem, že mě řeka trušku ponese. Tak jsem si řekla, že to zvládnu a musela jsem to urychlit nebot´se zase začalo stmívat. Tak jsem rozvrhla následující plán. Přebrodím řeku a tam kde mě zanese, si udělám noclech a půjdu spát. Řekla jsem ,, Tři , dva, jedna, ted´!!?! A hopsla jsem do řeky. Plavala jsem jak to šlo, ale řeka byla silná a když jsem se dostala do poloviny, síly nevydržely a řeka mě začala silně unášet. Když jsem pobrala všechny poslední síly, plavala jsem dál. Už mi zbývala jsenom čtvrtina řeky, ale byla jsem velmi vysílená. Naštěstí proud řeky slábl. Tak jsem se dostala na břeh a odpočívala. Při odpočívání jsem usla a nevěděla o sobě. A takle jsem spala celou noc.
.........Pokračování  příště............