Hledání úkrytu část sedum

Probudila jsem se u řeky. Pomaličku a opatrně se protáhla. Bylo nádherné ráno, ptáčci zpívaly, veverky se nedaleko přetahovaly o oříšek a řeka bublala. Z té scénky mě přerušil můj žaludek. Který říká:,, Od včerejšího oběda jsem nic nejedl, mám hlad." Lavridle tu končila a já se rozhodla, že půjdu za nosem.
Dnešní plán zní: Jít za nosem, dokud' nepříjde večer a cestou si dát něco k jídlu. A jako třešnička na dortu by bylo, kdybych potkala někoho, s kým bych se mohla bavit a zeptat se ho na cestu.
Něž jsem vyšla, rozhodla jsem se, že se napiju. Přece jen je to dlouhá cesta. Šla jsem tedy za nosem. Vnímala, jak tráva postupně strácí barvy, ze zeléné do vysušené žluté. Zpěv ptáků utichl a nahradil ho bzukot hmyzu na louce. Můj žaludek začal silně kručet a mě došlo, že musím hnet si dát něco k jídlu. Zastavila jsem se a poslouchala, jestli něco neuslyším. Nikde nic kromě otravného hmyzu. Znechuceně jsem šla dál.
Musela jsem jít dlouho, nebot' slunce bylo přímo nade mnou a začalo být vedro. Nemám ráda květnové dny. Květen je měsíc, kdy začíná být vedro. Povzdechla jsem si.
Pak jsem uslyšela něco v trávě. Zpozornila jsem a přikrčila. Zavřela oči a poslouchala zvuk. Byl to sysel, který je pět stop ode mě. Otevřela jsem oči připravená ke startu. Tři, dva, jedna....Téd'! Vyskočila jsem za syslem, který se urychleně snažil vrátit do díry v hlíně. Bylo to jen tak, tat. Sysel byl málem ve své noře, ale já se ještě stihla do něj zakousnout. Byl hodně dobrý. No...hlad je dobrý kuchař, protože mi normálně syslové nechutnají.
Pokračovala jsem dál loukou. Když jsem uviděla hun'atý ocásek, rezávé barvy. Á to bude liška, ale nevím jestli ji mám vyrušit. Očividně byla na lovu a snažila se ulovit nějakého hlodavce. Tak jsem se rozhodla, že počkám, až si uloví svačinku. Za minutku měla liška v tlamě malého křečka. Když ho dojedla, přiklusala jsem k ní a zeptala se.
Já: ,, Ahoj, mohu se zeptat na cestu?"
Liška: ,, Jistě. Kam jdeš?"
Já: ,, Hledám nový domov, kde se usadím. Potřebovala bych najít místo, u kterého je louka, les,potůček."
Liška: ,,Hmmm. Myslím, že znám místo, které hledáš. Je to kousek odsud', ale dnes tam nedojdeš. Za touto loukou Bohů se nachází les, v tom lese protéká potůček a je poblíž i tato louka. Co na to říkáš?"
Já: ,, To zní skvěle, aspon' budu vědět, že zítra dorazím do cíle. Teda doufám. A kde bydlíš ty liško?"
Liška: ,, Já bydlím rovněž v tom lese. A jmenuji se Rozárka."
Já: ,, Ráda tě poznávám Rozárko, já sem Sára. Mohly bychom být kamarádky, když budem bydlet bízko u sebe."
Rozárka: ,, To by bylo skvělý, dlouho jsem žádnou kamarádku neměla. Víš, já jsem hrozně zváštní liška, všichni mi to říkají. Protože s liškama moc nevycházím."
Já: ,, To nevadí, já jsem opustila svou rodinu jen kvůli tomu, že jsem zvědavá."
Rozárka: ,, Tak to budem dobré kamarádky. Ted' mě omluv, jdu za svojí matkou. Jinak jdi pořád za nosem."
Já: ,, Tak to št'astnou cestu a díky moc."
Rozarka: ,, Ahooj"
Když Rozárka zmizela z dohledu, pokračovala jsem dál. Věděla jsem, že jsem v polovině louky bohů a že dlouho už nepůjdu. Začalo se totiž stmívat. Moje myšlenky pak přišli na Noaha. Co asi dělá můj kamarád ještřáb? Našel už svoji matku? A setkáme se ještě vůbec někdy? Za tři týdny musím navštívit Lea.(Noahovo bratra) Co se vlastně stane, když se nevrátí? Půjdu ho hledat? Rozhodně! On mi totiž zahránil život a je můj nejlepší přítel.
Z myšlenek mě vyvedly nádherné červánky. Byly tak krásné, že jsem si ten pohled vychutnávala nejmín' půl hodiny. Včelky už nebylo tolik slyšet, protože zalezly do úlu. Zato cvrčkové a kobylky zpustily nádhernou písen'. Mraky s cěrveně oranžovou náplní pluly po nebi a já přemýšlela, proč je svět tak komplikovaný a krásný.
Snila bych tam klidně do druhého dne, ale vyrušil mě nějaký hmyz, který mi narazil plnou rychlostí do kožichu. Nadskočila jsem a probrala. Měla bych najít hezké místečko ke spaní, abych hezky zakončila hezký den. Chodila jsem po louce dokud' nenalezla měkčí a mín' vysušenou trávu. Tak jsem ulehla a zapřemýšlela, co jsem dnes dokázala. Našla jsem si novou kamarádku Rozárku, ulovila sysla a dostala se do poloviny louky Bohů. To je moc hezký konec dne. Tak dobrou.

...................pokračování příště.........................