Hledání úkrytu část osm

Začal nový den a já se probudila na louce ve vysušené trávě. Nebe bylo osvíceno vycházejícím sluncem, tak jsem se protáhla a vyrazila dál na východ. Dnes by jsem měla konečně najít nový domov. Doufám, že najdu to, co mi Rozárka popisovala.Vycházející slounce pomalu dostávalo síly a zachvilku osvítilo celý kraj, ale mraky se začaly seskupovat a tmavnout. (Mysl) ,,Hmmm......Zdá se, že dnes bude pršet. Ani hmyz už tolik nepoletuje, všichni se začínají schovávat." Šla jsem dál, louka se stávala čím dál, tím víc pustější. Začínalo mě to zneklidnˇovat. No nic stejně to bude jenom pár kapek nic jeného. Pak jsem spatřila jelena a pět srnek, který jdou pomalu stejným směrem jako já. Hned mě napadlo, že to tu znají určitě moc dobře, a že bych se jich mohla zeptat na cestu. Ovšem, jak jsem k nim vykročila, hned zpozorněli a začali mě sledovat. (Mysl) ,, Jasně, myslí si, že je chci mít k snídani. Ale já moc dobře vím jakou má sílu jelení kopnuti. Ne,ne. To radši půjdu spátky."
Zahřmělo a začal foukat silný výtr. I první kapky začaly padat. Pocítila jsem úzkost. Něco jako mráz po zádech. Můj instink mi říkal, že se mám jít schovat do lesa, protože to vypadá na pořádnou bouřku. Dala jsem se do klusu. Pak z klusu do běhu. Nikdy v životě jsem neměla strach z bouřky, ale tenhle byl silný. Možná to bylo tím, že jsem poprvé byla na louce při bouřce. V lese jsem se cítila víc bezpečněji a s Noahem. Běžela jsem jen chvilku, protože pak na mě padla únava. Z mraků pršelo a taky hřmělo, ale blesky jsem viděla výjmečně. Na louce je bouřka o hodně silnější, protože vítr nemá žádnou překážku a děšt´ se lije rovnou na vás. Ani si nemůžu obstarat jídlo. Kéž by asponˇ  jeden králík vystrčil hlavu z nory. Ale proč by to dělal, že? Nic nezbývalo, než bojovat s větrem a deštěm.
Bouřka mohla trvat hodinu a půl. Když přestalo pršet a mraky zběleli, udělal se moc hezký den. Sluníčko už zase svítilo a vítr ustal. Můj kožich byl promočený až na kost. Což mě hodně zpomalilo, ale určitě bude za chvilku suchý. Díky bouřce dostala tráva vodu a hned se začala zelenat. To ovšem přilákalo králíky, jeleny a srnky.
Konečně. Čas na oběd. Hned jsem si vyhlídla králíka. Tentokrát jsem po něm hned vyběhla, protože všude bylo mokro a bylo slyšet, když se predátor blíží. Zajíc je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Zajíc se sice snažil uprchnout, ale neměl šanci. Pochutnala jsem si. Byl moc dobrý.
Dále jsem pokračovala za novým domovem. Tentokrát jsem už viděla les před sebou.( Než jsem tam došla, tak jsem potkala novou kamarádku. Byla to kuna. Hezky jsem ji pozdravila a zeptala se jestli to tu zná dobře.)
Já: ,, Dobrý den, mohu se zeptat na cestu? "
Kuna: ,, Můžeš. Kampak jdeš?"
Já: ,, Nikam daleko, jenom hledám nový domov. A liška Rozárka mi to tu doporučila."
Kuna: ,, Rozárku znám, a ano je to tu moc hezké. Ale nevím, jestli bi tě přijaly zdejší vlci. Je to velká smečka. Jsi vlk samotář nebo společenský?"
Já: ,, Právě jsem spíš vlk samotář. A jmenuji se Sára a vy?"
Kuna: ,, Jmenuji se Týna. A myslím, že to budeš tu mít dobré, když jseš vlk samotář."
Já: ,, Děkuji moc Týno za tvůj čas. Mám ještě poslední otázku. Kolik je tam těch vlků?"
Týna: ,, Ehhmm........asi třicet pět, ale možná i víc Jsou tu totiž vlci z Pierwan."
Já: ,,Aha. Děkuji moc, už musím jít objevovat. Ahoj."
Týna: ,, Dobře, ahoj."
Pokračovala jsem rovnou do lesa. Za půl hodiny jsem tam byla. Les byl hezký. Nechodila jsem, ale moc hluboko jen tak po okraj louky. Rozárka měla pravdu. V lese byl hezký potůček. Napila jsem se a řekla si, že tady blízko potůčku a louky bude můj domov. Určila jsem si místo u třech stromů, kde bude moje nora. Bude to velká nora, plostorná a tak akorát. Vejde se tady pohodlně i Noah.
S budováním začnu hned zítra. Dnes už je večer. Nemá smysl se ted´ do něčeho pouštět. Lehnu si sem, pod ty tři stromy. A půjdu spát, jsem totiž už hrozně unavená.
Dobrou noc.


.....................Pokračování příště........................